Krvavá noc v Nîmes: Před 455 lety kněžím podřezali hrdla, těly naplnili studnu

Devětadvacátého září slaví katolická církev svátek svatého Michaela. Od roku 1567, tedy doby před 455 lety, ovšem tento den představuje také výročí počátku tragické události – masakru, při němž bylo pobito odhadem až sto katolíků. Do dějin vstoupil pod názvem Micheláda (ve francouzštině La Michelade).

Masakr za svitu pochodní. Před 560 lety předvedl kníže Drákula, co je zač

Francouzské město Nîmes, kde se vraždění odehrálo, bylo v šestnáctém století stejně jako mnoho jiných francouzských oblastí zmítáno náboženskými spory mezi protestanty (hugenoty) a katolíky. Ty vyústily v náboženské války, které se s přestávkami odehrávaly v letech 1562 až 1598 v původně katolické Francii, kam ale postupně pronikal protestantismus.

Krvežízniví hugenoti?

Války samotné podněcovaly a lemovaly masakry, střídavě byli vražděni katolíci a protestanti. Tyto hrůzy se odehrávaly i v krátkých obdobích míru mezi jednotlivými konflikty. Právě Micheláda je považována za jeden z nejhrůznějších činů spáchaných protestanty mimo války. Toto garde – protestanti jako pachatelé a katolíci jako oběti – bylo navíc i v době krutých náboženských bojů poměrně nezvyklé, protože byť se násilností dopouštěly obě strany, většinu masakrů v době náboženských válek ve Francii měli na svědomí právě katolíci. „Jak uvedl protestantský vůdce Louis Micqueau už v roce 1563, katolíci za svou víru raději obětovali lidi z masa a kostí, protestanti se spíše zaměřovali na ničení soch a symbolů,“ připomíná třeba server SciencesPo. 

To potvrzuje i článek historika Allana Tulchina ze Shippensburg University of Pennsylvania, který se Micheládě podrobně věnoval. „Tento masakr byl opravdu výjimečný, neboť šlo o případ, kdy protestantská většina vraždila katolickou menšinu. Podle standardních interpretací náboženských masakrů v daném období měli navíc protestanti menší zájem o vraždění katolíků, než tomu bylo u jejich protivníků. Byli méně násilničtí,“ konstatuje Tulchin v článku z roku 2006 zveřejněném v odborném magazínu French Historical Studies. 

Had na prsou

V Nîmes v září roku 1567 žila převaha protestantů, ovšem o správu města se starala rada složená z katolíků. Město se zhruba deseti tisíci obyvateli totiž bylo sídlem biskupa. Ten měl k dispozici menší jednotku královských vojáků, které velel kapitán La Garde a jež sídlila v místním zámku. O pořádek v ulicích se pak starala městská milice. Tu sice vedl muž, který zapáleně bojoval za protestantskou věc, ovšem katolické vedení nemělo problém jej najmout, neboť měl mezi vysoce postavenými katolíky přátele.

„Devětadvacátého září, o svátku svatého Michaela Archanděla začal v Nîmes největší trh v roce. Město bylo zaplněno lidmi, vzrušením a nadšením. Jenže vše nabralo zlověstný zvrat, který vyústil do nejtemnější kapitoly dějin města,“ píše Tulchin.

Skupina protestantů se totiž rozhodla zvrhnout katolickou městskou radu a nastolit vlastní vedení. O den později, poslední zářijový den se vydali na pochod ulicemi. „Zabijte papežence,“ křičeli při tom, aby postrašili katolické obyvatelstvo. Mezi vůdce vzbouřenců patřil mimo jiné Pierre Suau, známější jako kapitán Bolhargues, onen velitel městské milice, který si získal důvěru katolického vedení města.

Tam, kde zabíjí zvěř

Prvním cílem protestantských jednotek se stal městský konzul Guy de Rochette, který byl držitelem klíčů od městských bran. „Jeho matka sice jednotkám zalhala, že není doma, on se ale poté sám rozhodl dům opustit,“ uvádí Tulchin. S bratrem odešel do biskupského paláce, kde byl dopaden i s biskupem. Vzbouřenci dvojici údajně našli právě ve chvíli, kdy se s vědomím, že možná půjde o jejich poslední chvíle, modlila.

O Bartolomějské noci tekly Paříží řeky krve. Masakr stál životy tisíce hugenotů

Poté, co se vzbouřenci zmocnili obou mužů i klíčů od městských bran a obsadili vstupy do města. Následovalo zatýkání dalších katolických představitelů města a katolických kněží. Někteří byli uvězněni v biskupském paláci. „Část mužů vsadili do kuchyňských přípraven, které sloužily na zabíjení zvířat,“ nastiňuje historik Tulchin.

Protestanti rychle vytvořili novou městskou radu, a jelikož kontrolovali vstupy do města, královská vojska se neodvážila zasáhnout, neboť věděla, že katolíci ve městě nemají kudy utéct a jsou tedy vydáni na milost či nemilost protestantských vzbouřenců. Ti mezitím rozhodovali o dalším osudu svých vězňů. A rozhodli, že část z nich bude pro výstrahu ostatních zabita. Ovšem tajně, v noci, aby nebyla podnícena příliš silná reakce katolických královských vojsk.

Studna plná krve

Uprostřed noci 30. září byla stovka vybraných vězňů vyvedena na nádvoří biskupského paláce se studnou. „Tam jim prořízli hrdla dýkami nebo pobodali meči a pak těla hodili do studny. Mezi prvními zabitými byli bratři Guy a Grégoire Rochettovi,“ uvádí web Musée protestant. Ze stovky povražděných bylo spolehlivě identifikováno historiky 37 osob, šlo o vysoké představitele města či katolické kněží. Podle svědků vraždili ne nejvyšší představitelé vzbouřenců, ale spíše protestanti s nižším postavením, s dělnickými či řemeslnickými profesemi.

Pád Olomouce. Švédové ji dobyli za čtyři dny, okupaci předpověděl tajemný úkaz

Samozvaní kati byli každopádně brutální. Přeživší uvěznění katolíci později popsali, že slyšeli ze dvora křik. „Ráno bylo nádvoří plné krve, a ve studně byla zcela červená voda a několik těl,“ svědčil řemeslník Jean Rovyer, který patřil mezi ty šťastné, kteří nebyli vybráni pro popravu.

Zajímavostí masakru je, že i krvavé běsnění mělo v porovnání s některými jinými podobnými událostmi jisté hranice. „Zuřivost v tomto případě nedopadla na katolické ženy. Všechny zůstaly ve městě, aniž by jim bylo ublíženo,“ píše web Musée protestant. 

Raději plaťte daně

Po skončení masakru začaly další fáze Michelády. Nejdříve bylo nutno zbavit se jednotky královských vojsk, která i kapitánem La Garde zůstávala v místním zámku. „V tomto ohledu byl masakr kontraproduktivní, neboť protestanty zdrželo a tudíž obralo o výhodu momentu překvapení při snaze zajmout jednotku královských vojáků,“ píše historik Tulchin.

Byť byly jednotky protestantů v přesile, na rozdíl od kapitána La Garde a jeho mužů neměly adekvátní vojenský výcvik. Kapitán a jeho vojáci tak zůstali na zámku v obklíčení. Mezitím se o dobytí města a vysvobození vězněných katolíků pokoušela zvenčí městských bran větší skupina královských vojsk. „Vzájemné vyčerpání nakonec v listopadu vyústilo v dohodu - La Garde a devět vybraných vojáků budou moci opustit zámek i se svými zbraněmi, další vojáci ze zámku si budou moci vzít pouze svoji výstroj. Ti katolíci, kteří nebyli povražděni při masakru, budou moci z města buď odejít, nebo zde žít dál s tím, že bude garantována jejich bezpečnost,“ nastiňuje Tulchin.

Pověst Karla IV. haní temná krvavá skvrna. V Norimberku obětoval lidské životy

V danou chvíli krveprolévání opravdu na jistý čas skončilo, ovšem ani pak nebyla situace katolíků ve městě jednoduchá.
Nová městská rada složená z protestantů se snažila co nejvíce znepříjemnit katolickým spoluobčanům život. „Už krátce po masakru bylo vydáno nařízení zničit veškeré katolické kostely ve městě s výjimkou jediného,“ zmiňuje Tulchin.

Katolíci také museli odvádět nové vysoké daně, díky tomu ovšem zároveň byli z vězení propuštění zbývající katolíci, neboť pro nové městské představitele bylo výhodnější, aby byli daňovými poplatníky, než vězni.

O tom, že by byla situace v Nîmes nějak stabilizována, se ale mluvit vůbec nedalo. V následujících měsících a letech se při další hugenotské válce odehrála další výměna mezi představiteli města - protestanti byli opět sesazeni a nahrazeni katolíky - což pak koncem šedesátých let šestnáctého století vyústilo v další, ještě horší masakr, opět vykonaný protestanty.