Pro Bavorsko je to každoroční svátek. Vždy na 16 dnů se mnichovský venkovní areál Theresienwiese zaplní tisícovkami lidí, toužícími se zúčastnit pivního festivalu, který probíhá do prvního říjnového víkendu.

Večerní exploze

Dne 26. září 1980 tomu nebylo jinak. Ke konci dne se ale pohodová atmosféra celého pivního svátku drasticky proměnila. Bylo 22:19, když v odpadkovém koši poblíž hlavního vchodu na pivní festival vybuchla podomácku vyrobená bomba. Šlo o vyprázdněný britský minometný granát, naplněný plynovou lahví z hasicího přístroje, vojenskou výbušninou (údajně šlo o 1,39 kilogramu TNT), šrouby a hřebíky.

Výsledná exploze byla opravdu masivní: sedm lidí včetně útočníka zabila bomba přímo na místě, pět dalších zemřelo později. Zraněno bylo 213 lidí, mnozí z nich ztratili při výbuchu ruku nebo nohu.

Samotný průběh festivalu narušila exploze jen krátce, jeho brány se znovu otevřely ani ne dvanáct hodin po útoku. „Tento stát, toto město ani jeho občané nebudou drženi jako rukojmí. Uzavření festivalu by jen podpořilo odsouzeníhodný pachatelův úmysl. Z toho důvodu nám nezbývá než říci: Život musí pokračovat,“ prohlásil tehdejší starosta Mnichova Erich Kiesl. Přesto však tato tragédie vyvolala řadu otázek, které nejsou uspokojivě zodpovězeny dodnes.

Útočníka lákal vojenský „ordnung“

Jméno útočníka znali vyšetřovatelé rychle, protože v důsledku předčasné exploze sám při incidentu zahynul. Šlo o jedenadvacetiletého mladíka Gundolfa Wilfrieda Köhlera, studenta z Donaeuschingenu. Podle prvotních závěrů vyšetřovatelů připravil celý atentát sám a nikdo mu při něm nepomáhal. Právě tento závěr však rozděluje německou společnost už 40 let.

Köhler nebyl klasický uzavřený vlk samotář, který se s nikým nestýká a nedává nijak navenek znát, k čemu se připravuje. Od dětství měl blízko k radikální pravici a nijak se tím netajil. „Od roku 1975 se držel vojny jako klíště,“ povzdechla si později jeho matka. Dlužno dodat, že nejen vojny.

Od 14 let sbíral odznaky, knihy a jiné relikvie z doby nacionálně-socialistického Německa. Nad postelí mu visel obraz Adolfa Hitlera. Koupil si ocelovou helmu, vojenské boty a trénoval na střelnici. Také experimentoval ve sklepě s chemikáliemi. V roce 1975 mu namíchaná směs poprvé bouchla a poranila mu obličej.

Po absolvování gymnázia nastoupil dvouletou základní službu v Bundeswehru, ale ta nenaplnila jeho ambice. Toužil se stát zbrojním technikem raketových systémů, to mu však armáda nesplnila. V červenci 1978 se proto od ní zklamaně odvrátil.

Utajený příznivec krajní pravice

Kdo jej naopak přijal, byla krajně pravicová vojenská sportovní skupina Hoffmann, německy Wehrsportgruppe Hoffmann, která podle někdejšího vzoru německých Freikorps trénovala po lesích s cílem vytvořit nacionalistickou vojenskou milici. Od ledna 1980 byla její činnost v Německu zakázána.

Köhler se podle poznámek z vyšetřovacího spisu zúčastnil nejméně dvou jejích cvičení v roce 1979, vyšetřovatelé však jeho vazby na krajně-pravicovou scénu nijak zvlášť nezkoumali. Možná tu sehrál roli tlak bavorské vlády, která si vyšetřování pravicového extrémismu nijak zvlášť nepřála.

Oficiální závěr tak zněl, že Köhler připravil akci sám, a to od sestrojení bomby přes její nastražení až po odpálení. Politickou motivaci prý neměl, šlo o osobní motivy (měl krátce předtím selhat ve škole).

Příbuzní obětí protestují

S tímto závěrem se však nikdy nesmířili příbuzní a přátelé obětí. V tisku se začaly objevovat poukazy na to, že v Köhlerově autě se v únoru 1981 našlo 48 cigaretových nedopalků, které nemusely nutně patři jen jedné osobě, a že na místě činu byl nalezen i kus utržené lidské ruky, která se s žádnou ze známých obětí nedala spojit a mohla patřit potenciálnímu druhému pachateli.

Případ byl nakonec znovu otevřen po více než 30 letech, v prosinci 2014. V letošním roce vyšetřovatelé konečně revidovali závěry týkající se motivu: „Gundolf Köhler chtěl v roce 1980 ovlivnit federální volby. Usiloval o nastolení diktátorského státu v duchu národního socialismu,“ uvedli v prohlášení pro Süddeutsche Zeitung.

Federální volby se v roce 1980 konaly jen devět dní po útoku a byl v nich opět zvolen sociálně-demokratický kancléř Helmut Schmidt.

Ani přes vyslechnutí 1008 svědků a prostudování 300 tisíc dokumentů se však nepodařilo prokázat, že by do atentátu byli zapojeni další lidé, ať už jako podněcovatelé, nebo pomocníci či spolupachatelé. Vyloučit se to sice podle německé federální prokuratury nedá, ale oficiálně zůstal jediným pachatelem Köhler.