Kliknutím zvětšíteDne 16. června 1997 zastavil na moskevské Dělnické třídě (Proletarskem prospektu) čtyřicetiletou trochu bloudící ženu třiatřicetiletý nakrátko ostříhaný pohublý muž, který jí nabídl, že ji doprovodí. Po cestě zjistil, že žena má u sebe peníze. To se jí mělo stát záhy osudným.
„Odvedl ji za garáže a tam ji začal mlátit kusem železné trubky, dokud neupadla. Poté jí z kapes vytáhl peníze a utekl. Žena zemřela na následky zranění až o tři dny později. Celou tu dobu zůstala ležet za garážemi, aniž by si jí kdokoli všiml,“ popisuje dost otřesné okolnosti první vraždy web Mkru. Byla to první vražda, kterou dal o sobě sériový vrah Vladimir Ivanovič Kuzmin vědět. Nebyl to ale jeho první zločin. A další děsivé skutky měly brzy následovat.
Od matky do polepšovny
Vladimir Ivanovič Kuzmin se narodil 14. září 1965 v Moskvě, žil sám s nemocnou a slepou matkou. Začal krást v deseti letech a už ve dvanácti ho pro potulku několikrát řešila policie. Pokud se náhodou zdržoval doma, pak o svou matku nijak nepečoval, ale spíš naopak: kradl jí peníze,nechával ji hladovět a bil ji, pokud se proti němu pokusila vystoupit. Ve čtrnácti kvůli tomu skončil v polepšovně Kaširskaja, určené pro děti z nefunkčních rodin a pro mladistvé zločince.
Z polepšovny se vrátil v červnu 1982, k matce měl ale zakázaný přístup. Aby měl nějaký příjem začal vykrádat byty, přičemž si vybíral ty přízemní a v prvním patře, kam se dalo vlézt okny, jež zůstávala v letních měsících často pootevřená. Ukradené věci prodával.
Díky tomu byl brzy znovu dopaden. Už v září téhož roku jej opět zatkla policie a tentokrát dostal trest sedmi let odnětí svobody, které měl strávit v detenčním ústavu pro mládež s přísným režimem.
Dokumentace případu Vladimira Ivanoviče Kuzmina
V ústavu panovala šikana a zákon silnějšího, takže Kuzmina jeho starší spoluvězni několikrát znásilnili. Potřeboval si zvýšit svou reputaci a autoritu a nenašel jinou cestu než si počínat stejně: začal si vybírat slabší vězně a choval se k nim stejně, jako předtím zacházeli s ním. Brutalita jeho počínání se postupně zvyšovala. Jednou to došlo až tak daleko, že oslepil jednoho z vězňů kyselinou chlorovodíkovou, kterou mu stříkl do očí. Svůj pobyt za mřížemi si tím prodloužil o dalších pět let.
Na útěku
Na jaře 1993, kdy mu zbývalo už jen něco přes rok do propuštění, Kuzmin z vězení utekl. Pomohlo mu, že ho v té době převedli do ústavu s mírnějším režimem, který nebyl tak přísně střežen.
Po útěku okamžitě zamířil do Moskvy, ale dočkal se jen zklamání. Jeho matka už byla po smrti, byt zabral stát. Zůstal zcela bezprizorně na ulici a snažil se najít si jakékoli zázemí.
V polovině dubna 1993 se setkal na ulici s třináctiletým Denisem Kalistratovem, který se cítil stejně osamělý a bezprizorní jako Kuzmin sám; byl totiž jedním ze tří synů alkoholičky, jež se o své děti příliš nestarala, a sám už navíc navzdory svému nízkému věku trpěl závislostí na alkoholu.
Kuzmin mu nabídl pivo, a pak ho odvedl na nedaleké opuštěné staveniště, kde po něm chtěl orální sex. Chlapec odmítl, ale Kuzmin mu záhy na to dal nůž na krk a orální styk si vynutil.
Navzdory tomuto zážitku Denis v jeho společnosti zůstal a smířil se s tím, že bude podivínskému staršímu „kamarádovi“ po sexuální stránce k dispozici.
Koncem května roku 1993 přivedl Kuzmin dalšího chlapce, ale tentokrát už z hlediska vlastního prospěchu tak „šťastnou ruku“ neměl. Chlapci se po prvních nepříjemných sexuálních zkušenostech podařilo utéct a oznámil dvojici policii. Kuzmin byl znovu zatčen a tentokrát skončil za mřížemi na čtyři roky.
Mrtvolu spálili a utopili
Znovu propuštěn byl v červnu 1997 a jeho příběh se znovu opakoval. Opět se rozjel do Moskvy vyhledat poslední známý kontakt a opět byl neúspěšný. Jen místo matčina bytu zamířil k bytu Kalistratových do Šipilovské ulice, kde chtěl najít Denise. Byt byl ale opět prázdný, Kalistratovi už v něm nebydleli. Kuzmin proto zkusil sousedy, od nichž se dozvěděl, že Denis nyní žije sám, protože jeho matka alkoholička zemřela a oba jeho bratři byli uvězněni. A dozvěděl se i jeho novou adresu.
Kalistratov ale nejevil ze znovuobjevení se svého někdejšího druha žádnou radost. Dokázal si totiž najít přítelkyni, se kterou žil a plánoval v budoucnu sňatek. Kuzmin ale znovu uplatnil svou pochybnou autoritu, kterou nad nešťastným mladíkem měl, a donutil ho vztah s přítelkyní ukončit. V Denisově bytě pak zaujal její místo, a když chlapec protestoval, že už s ním nechce po sexuální stránce nic mít, nabídl mu něco jiného: nemusíš se mnou spát, ale budeš pro mě dělat, co ti řeknu.
První vraždu Kuzmin spáchal pravděpodobně někdy v době mezi hovorem s Kalistratovými sousedy a okamžikem, kdy se objevil u Denise v bytě. A hned na samotném začátku července 1997 vraždil znovu.
Dne 1. nebo 2. července (prameny se v přesném určení data rozcházejí) se v moskevské čtvrti Birjuljovo setkal náhodně s patnáctiletým Jurijem (podle některých dalších pramenů Alexejem), kterého podle svého zvyku nalákal na alkohol: tvrdil, že má u sebe doma vodku a že by si spolu mohli udělat hezkou chvíli.
Jurij poslechl a Kuzmin ho odvedl do Kalistratova bytu. Měl přitom dva záměry, jednak chlapce sexuálně zneužít, jednak z něj dostat adresu jeho bytu, aby ho mohl vykrást. Jurij ale sexuální styk odmítl, takže ho Kuzmin odvlekl do koupelny, tam ho pobodal a pořezal kuchyňským nožem, znásilnil ho, a když z něj vymlátil adresu, uškrtil ho telefonní šňůrou. Podle ruské Wikipedie došlo ke smrtelnému škrcení dokonce poté, co se vrátil domů i Kalistratov, jemuž nejdříve nabídl, zda to nechce dokončit sám.
Těla nejméně dvou obětí skončila v umělé vodní nádrži Borisovské rybníky (na snímku)
Chlapcovu mrtvolu pak oba spolupachatelé odnesli do opuštěné stodoly u moskevské umělé vodní nádrže Borisovské rybníky, kde ji polili benzínem a zapálili. Ohořelé pozůstatky hodili do nádrže.
Vraždil ženy s vodkou
Brzy na to vraždil Kuzmin znovu, tentokrát bez Kalistratovy asistence. Opakoval se červnový příběh. Na zastávce metra Kantemirovskaja (podle některých dalších pramenů Varšavskaja) narazil náhodně na osamělou Ramilju Sitnikovou, která si právě kupovala láhev vodky. Nabídl jí podvečerní procházku parkem v příjemném letním ovzduší, s tím, že by si mohli někde na hezkém místě spolu posedět a zavdat si. Žena souhlasila, oba se usadili v lesíku poblíž stanice a Sitniková otevřela láhev.
„Kuzmin se pak své nové známé zeptal, jestli má peníze na koupi další láhve. Sitniková odpověděla, že má 300 tisíc rublů. Druhou láhev se rozhodli vypít ne přede všemi, ale za garážemi. Kuzmin cestou tiše sebral kus železné výztuže a zezadu zasadil ženě smrtelnou ránu do hlavy. Pak ukradl peníze a vodku a uprchl,“ uvádí ruský web Kommersant.
Web Mkru dodává, že ještě než vrah zmizel z místa činu, vrazil ženě čtvrtinkovou láhev od vodky do pochvy. „Další ženu zabil podobným způsobem koncem srpna. Ta ale u sebe neměla žádné peníze a rozmrzelý vrah hodil její mrtvolu do ohně,“ píše web Mkru.
Touto ženou byla Lidia Slobodjanjuková, podle webu Kommersant však došlo k jejímu setkání s vrahem až 10. září. Také ona zaujala Kuzmina svým zájmem o vodku. Podle své pozdější výpovědi si jí všiml proto, že jí hrdlo láhve vodky vyčuhovalo z kabelky.
Zkusil s ní navázat kontakt, ale Slobodjanjuková se nechtěla bavit s cizím mužem, rychle se od něj odpoutala a zamířila k lesu. Kuzmin šel tiše za ní, a když se dostali na nestřežené místo mimo dohled, udeřil ji do hlavy kusem trubky. Poblíž místa činu někdo opravdu nechal hořet oheň, do nějž teď vrah hodil tělo oběti a přihodil na ně další hromadu klestí.
Nádrž nemluví
Zatímco ženy vraždil Kuzmin sám, na patnáctileté školáky se vydával v doprovodu Kalistratova, který mu dodával větší důvěryhodnost. S jedním takovým se potkali právě koncem srpna. Jmenoval se Vladimir a Kuzmin mu namluvil, že s Kalistratovem zakládá gang na vykrádání aut a že to leccos hodí, pokud se bude chtít připojit. Vladimir souhlasil (Kuzmin měl pravděpodobně cit na to vybírat si dostatečně ztracené existence na to, aby jim cesta, již jim on nabízel z jejich momentální bezútěšnosti, připadala jako lákavá). Všichni tři si pak domluvili na další den schůzku v Kalistratově bytě, aby tam „probrali podrobnosti“.
Na to už nikdy nedošlo. Když se Vladimir dostavil do bytu, Kuzmin ho napadl, znásilnil a za pomoci Kalistratova udusil polštářem. Jeho mrtvé tělo skončilo opět v nádrži Borisovské rybníky stejně jako pozůstatky jeho předchůdce.
Tohle už ale bylo na Kalistratova moc a pravděpodobně se svého podivného společníka začal bát. Nakonec mu nechal byt a utekl. Kuzmin sám však nebyl k zastavení.
„Sedmou obětí sériového zločince byl sedmatřicetiletý muž, kterého Kuzmin ani nepotkal, ale prostě si na něj jen počkal v obchodě Neptun na Dělnické třídě. Sledoval ho, napadl, zbil kovovým úhelníkem a okradl ho. Po několika dnech zemřel nešťastník v nemocnici na následky zranění,“ píše web Mkru.
Kolik lidí vlastně Kuzmin během svého letního vražedného řádění zabil? On sám později doznal, že jich bylo jedenáct, tři ženy, tři nezletilí chlapci a pět mužů. Těla čtyř mužů se však nikdy nenašla, a to ani přesto, že Kuzmin označil policistům údajná místa, kde je zanechal. Byl proto nakonec stíhán jen za sedm vražd. Je možné,že si zbývající zabité muže vymyslel, aby se před policisty cítil „chlapštěji“.
Nádrž promluvila
K dopadení a usvědčení vraha nakonec přispěla samotná nádrž, v níž se zbavoval těl. V září 1997 se v Boriskovských rybnících našlo tělo umučeného Vladimira, který byl už několik dní pohřešován. Od něj vedla přímá stopa do bytu Denise Kalistratova, protože Vladimir se o něm některým svým známým párkrát zmínil. Policisté byt prohlédli a v koupelně objevili krev. Přitom zjistili, že krev je čerstvá, ale Kalistratovy otisky nejméně dva týdny staré.
Začali proto byt hlídat a brzy zadrželi další dva teenagery, kteří se pokoušeli dostat dovnitř (Kalistratov byl totiž známý mimo jiné tím, že se dá u něj občas sehnat marihuana). Oba mladíci sice potvrdili, že Denise už dva týdny neviděli, ale dokázali dát policistům dostatek informací o jeho pohybu na to, aby se jim ho podařilo najít a zadržet.
Kalistratov se u výslechu rychle doznal, že druhou sadu klíčů od bytu měl Kuzmin. Vyšetřovatelé začali podle postupně odhalovaných zločinů mapovat jeho pohyb a brzy jim došlo, že vrah je stále v Moskvě. Nedlouho poté byl Kuzmin zadržen.
Soud s vrahem začal v roce 1999. Obžaloba mu prokázala sedm dokonaných vražd, několik znásilnění a řadu vloupání do bytů. Byl odsouzen na doživotí, z toho prvních pět let do vězení a zbytek života v trestanecké kolonii se zvláštním režimem.
Denis Kalistratov byl za spoluúčast na vraždách odsouzen k tříletému pobytu v trestanecké kolonii. Polehčující okolností mu bylo, že byl v době spáchání činů nezletilý a na Kuzminovi do značné míry psychicky závislý, i to, že se nakonec pokusil ze své závislosti vyvázat. Bohužel už bylo příliš pozdě…
52
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
