Pomyslnou korunu dříve drželo Serengeti. Tanzanský národní park známý masivní migrací svých zvířecích obyvatel. Jejich přesuny za vodou a potravou, vynucené střídáním období sucha a dešťů, byly považovány za největší na světě. Co do počtu zvířat i trasy, kterou urazí. Letos je tomu však přesně deset let od chvíle, kdy vědci došli k pozoruhodnému zjištění – prvenství si zaslouží jiné místo. Na vzdálenost vůbec největší přesun zvířat za vodou se totiž odehráváv Namibii a Botswaně. Tyto dvě země jsou každoročně svědkem migrace tisíců zeber.

Tyrannosaurus rex byl jeden z největších masožravých dinosaurů (teropodů) a zároveň jedním z největších suchozemských predátorů všech dob.
Tyrannosaurus nebyl jen rex. Podle vědců existovaly tři druhy těchto predátorů

Kopytníci proslavení svými pruhy při přesunu urazí vzdálenost mezi místy, která jsou od sebe vzdušnou čarou vzdálená více než pět set kilometrů. „V Serengeti při přesunech za potravou zvířata různě kličkují, a v nohou tedy nakonec mohou mít kilometrů víc než tyto zebry. Co se ale týče vzdálenosti dvou bodů na mapě, mezi kterými se zvířata přesouvají, tak ta je u cílů zebřího putování v Namibii a Botswaně větší,“ konstatuje National Geographic.

Čekání na zebry

Přesun se odehrává kvůli dostupnosti potravy a koliduje tak s obdobím dešťů. To v Botswaně vrcholí v lednu a přesně v tuto dobu tisícihlavá stáda přichází do cíle. Jejich každoroční putování tak i letos skončilo právě před několika týdny. Na místě pak většinou zvířata zůstávají do března, než se opět vydají zpět.

Svědkem jejich příchodu byl letos i reportér CNN. „Většina návštěvníků safari nemá tendenci považovat zebru za vrchol pozorování divoké zvěře. Stejně jako ostatní turisté, kteří zamíří do botswanského národního parku Nxai Pan v tomto ročním období, jsem při návštěvě ale především doufal, že budu svědkem jedné z nejúžasnějších podívaných na divokou přírodu na africkém kontinentu. S příchodem dešťů totiž do Nxai Pan přichází zhruba dvacet tisíc zeber Burchellových,“ napsal Mark Eveleigh.

Následky ničivé tsunami po výbuchu soky u souostroví Tonga.
Dokážou zvířata poznat blížící se katastrofu? V minulosti tomu tak již bylo

Společně s ostatními pozorovateli se životního zážitku dočkal po několika dnech. „Zrovna jsme si vychutnávali oběd pod stromy, když se na obzoru objevily tmavé mraky a my jsme spatřili občasné záblesky daleko na jihu nad rozlehlými pánvemi Makgadikgadi. Právě ve chvíli, kdy na žíznivou zemi kolem nás začaly dopadat první velké dešťové kapky, objevilo se mezi trnitým křovím první malé stádo zeber. Načasování jejich příchodu bylo neskutečné. Skoro jako by je přivolalo první postříkání země životodárnou vlhkostí,“ zaznamenal reportér CNN.

Malé stádo bylo předzvěstí příchodu ostatních. „Brzy už kolem nás klusalo několik stovek zvířat, přilákaných příslibem deště a hojné pastvy,“ zmínil Eveleigh.

Silné srážky nejdříve sice místní pastviny promění prakticky v močály, když ale půda vodu vsákne, nastává pro zvířata ráj. „Do dvou dnů se pastviny zazelenají a pláně pokryjí tisíce zeber. A naberou na nich sílu na pětisetkilometrovou cestu zpět na sever,“ vysvětlil reportér americké stanice.

Utajený pochod

Podívaná, jakou on i ostatní návštěvníci národního parku Nxai Pan zažívají každoročně v lednu a únoru, byla tajemstvím až do roku 2012. A když celou věc vědci odhalili, na místě byla otázka: Jak mohla pozorovatelům tak dlouho unikat, když se přesouvá zhruba dvacet až třicet tisíc zvířat? Takové stádo snad nejde přehlédnout. Podle vědců, kteří obří migraci nakonec odhalili, však skutečně po celá léta neexistovalo nic, co by ji naznačovalo.

Samotný národní park Nxai Pan je totiž vzdáleným místem, o němž moc lidí nevědělo, a než přijdou deště, tak je doslova pustinou, ve které lze zvíře spatřit těžko. „Zebří trasa rovněž vede místy, která jsou pro lidi prakticky nepřístupná, tudíž není moc obyvatelstva, které by mohlo putování stád pozorovat,“ vysvětluje server NPR.

Pak se ale přeci jen vynořilo jedno zásadní svědectví. Bylo to ve chvíli, kdy odborníci zkoumali zebří stáda v Namibii. Na severovýchodě této země v prvních letech minulého desetiletí zaznamenali, že obří stádo zeber v jistém čase pravidelně mizí a nikdo neví, kam se ztrácí. „Toto záhadné zmizení zaujalo Robina Naidoo, odborníka na migraci zvířat ze Světového fondu na ochranu přírody. Společně s dalšími biology z Namibie se rozhodli osmi z mizejících zeber nasadit sledovací obojky a začali stopovat jejich pohyb. Tehdy se zjistilo, že zvířata se vydávají na více než pět set kilometrů vzdálené místo v Botswaně,“ sděluje NPR.

Umělecká rekonstrukce útoku megalodona na dvě menší velryby Eobalaenoptera
Jak ve skutečnosti vypadal megalodon? Podle vědců jde o pravěkou záhadu

Bylo to něco, co vědci vůbec nepředpokládali. „Nic nenaznačovalo, že přecházejí z Namibie do Botswany. Nejdříve jsme věděli pouze to, že v období sucha se zebry zdržují v záplavové oblasti, ve které se právě v této době nachází permanentní vodní toky, a mizí z ní s příchodem období dešťů,“ shrnul Naidoo pro National Geographic.

Když konečně v roce 2012 s kolegy vypozoroval, kam že to vlastně zebří stáda mizí, když v jejich trvalém bydlišti nastanou záplavy, Naidoo o svém zjištění připravil text, který vyšel v odborném časopisu Oryx v roce 2014.

Odborník poznamenal, že zebří putování je pozoruhodné nejen díky vzdálenosti, jakou kopytníci urazí. „Skutečně ohromující je na něm to, jak přímo zebří trasa vede. Je to, jakoby si zebry v hlavě nastavily kompas a pak prostě neustále šly daným směrem,“ řekl v rozhovoru pro NPR po publikování článku Naidoo.

Zebří ráj

Velké putování začíná obvykle v listopadu či počátkem prosince. Tehdy zvířata vyrážejí se zahájením období dešťů z Namibie, respektive ze záplavového území Chobe na namibijsko-botswanské hranici do národního parku Nxai Pan. „Zde pak většinou zůstávají do konce března. Často zde i rodí. O zebrách se totiž říká, že jsou schopny posunout termín porodu až o několik týdnů, pokud na něj dříve nejsou příznivé podmínky,“ vysvětlil pro CNN Beks Ndlovu, zakladatel společnosti African Bush Camps, který nabízí ubytování v národním parku v době příchodu zeber.

Rodina rypoušů severních. Samec, vlevo samice a vpravo mládě. Mezi samci a samicemi je enormní velikostní rozdíl. Čím je samec větší, tím má větší šanci najít si partnerku a pářit se. Neustálá honba za potravou ale často samce stojí život.
Za jídlem až do smrtících vod. Rypouši kvůli okouzlení partnerek riskují život

Pro zvířata je Nxai Pan v období dešťů zemí zaslíbenou. „Období leden až březen zde tráví hodováním čerstvé trávy a pitím z vodních ploch,“ uvádí server Africa Freak.

Přestože zvířata z parku odcházejí už v březnu, aby se vrátila do svého běžného domova, období sucha do národního parku přichází až s červnem. Tehdy se ale mění tak zásadně, že je až těžké uvěřit, že jde o to samé místo, které v deštivých měsících poskytuje útočiště tisícovkám zeber i dalších živočichů. „Nxai Pan je součástí botswanské pouště Kalahari. Park tvoří extrémně slané pláně, které už při běžném pohledu působí v období sucha nehostinně. Od června do listopadu se zkrátka jakýkoliv život tomuto místu vyhýbá. Výjimkou je snad jen jistá část s rostoucími baobaby. Nxai Pan je tehdy možná zajímavým tichým místem, ovšem jakákoliv pozorování stád zvířat jsou v daném období vyloučena,“ shrnuje server Africa Freak.

V období dešťů se to pak zase zásadně změní. Kromě zeber totiž do národního parku zamíří znovu i sloni, žirafy či pakoně.