Trošku chladné počasí vítá asi šedesát mužů, žen i dětí. Všude kolem mají porozkládané lodě, bágly, teplé oblečení. Nechybí mezi nimi ani přespolní, šedesát kilometrů absolvovala Mirka Adamcová, rodačka z Havlíčkova Brodu žijící v Poděbradech. V kruhu vodáků je však daleko známější pod přezdívkou Miri Adami, nebo také Minehava, v překladu Šťastná chvíle.

„Nikdy si otevření sezony nenechám ujít. Stojí mi to za to. Mám tady spousty kamarádů,“ říká Mirka. Odemykání Sázavy je pro vodáky vážná věc, každý rok však není nouze o úsměvné příhody. „Přesně předloni kamarád zkoušel úplně novou loď,“ vzpomíná. „Varovali mě, že je trochu jiná, prý vratká. Ale my jsme si věřili. No a jen co jsem dosedla, hned jsme se převrátili,“ směje se. Nevzdali to však a v mokrém oblečení profi čeli až na konec.

Vodník a šerif

Kousek opodál se spokojeně tváří hlavní postava sobotní akce, šerif trampské a vodácké osady Bílá peřej, Václav Kučera. Právě on totiž obrovským klíčem odemknul zpěněné vody řeky Sázavy, nabídnul jí čerstvý chléb, voňavou směs slivovice, whisky a rumu i škvarky. Sekundoval mu stylově oděný vodník s dlouhou kšticí zelených vlasů.

„V devadesátém roce jsme otevírali poprvé, tohle je původní klíč,“ ukazuje na cennou rekvizitu, kterou kdysi vyrobil jeden z vodáků. Jednou však o něj málem přišli. „Klíč jsme utopili, ale záhy se ho naštěstí podařilo vylovit,“ prozrazuje s úsměvem na tváři Kučera, který se na vodu dostal už jako šestnáctiletý. Na vině prý bylo víc alkoholu, než mělo být. „Ale dalším důvodem byl i tvrdý chleba, ten Sázavě nechutná,“ vysvětluje podstatu rituálu.

Správný vodák určitě nezapomíná na svou loď, pořádné oblečení, dobrou náladu, ale ani na svůj batoh. „Co v něm za každou cenu musí být? Stoprocentně rum a peníze,“ dodává se smíchem šerif.