Od začátku jednání s ledečskými zastupiteli uplynul téměř rok, než mohla Irena Košťálová, dcera jedné z obětí procesů, strhnout bílou plentu a odhalit tak připomínku smutné minulosti Ledče nad Sázavou.
„Ráda jsem se zúčastnila. Lidé, kteří tu žili a pro město hodně udělali, si zaslouží, aby si na ně příští generace vzpomněly,“ říká žena, která sama prožila za minulého režimu měsíc ve vyšetřovací vazbě. Její otec Karel Mucha se konce svého - po amnestii jedenáctiletého - trestu nedožil.
Slavnostní, ale i trochu dusná atmosféra byla dopoledne v Ledči nad Sázavou. První muž místní radnice na akci chyběl. „Starostu jsme nepozvali,“ prozradil člen Konfederace politických vězňů (KPV) Miloslav Růžička.
„Pozvání od Konfederace politických vězňů na odhalení pamětní desky bych jako starosta přijal,“ tvrdil starosta Ledče nad Sázavou Stanislav Vrba. „Umístění památníku ale není vhodné. Měl by být na budově současné polikliniky.“
Právě ta za minulého režimu sloužila jako místo, kde političtí vězni prožili nejednu krutou chvilku. Proto si někteří obyvatelé Ledče myslí, že by lépe posloužila celé vzpomínkové akci.
Přijatelný kompromis
Pamětní deska měla být původně nainstalována na budově ledečské radnice. Tato myšlenka neměla ale v ledečském zastupitelstvu potřebnou podporu.
„S podobným postojem jsem se ještě nesetkal. Nemůžeme nikomu nic diktovat a ani bychom to nedělali,“ svěřil se místopředseda Konfederace politických vězňů Mirko Šťastný. Ani upravená verze textu, která měla být do desky vryta, se nesetkala s podporou.
„Kdyby byl na pamětní desce text navržený zastupiteli, nepopisovalo by to skutečnost. Současný stav je pro nás přijatelným kompromisem,“ prohlásil Miloslav Růžička.
Ve Vilémově byla odhalena deska Františku Mojžíšovi z Nasavrk, který byl nespravedlivě popraven 21. dubna 1953.
