„Přání rodičů je, aby měl klub otevřen déle v týdnu a oba dny o víkendu. Jsou klidnější, když vědí, že tu děti tráví volný čas,“ vysvětluje místostarosta Josef Böhm.

Do konce loňského roku bylo v týdnu otevřeno do 20 hodin, v pátek do 22, v sobotu od 10 do 22 a v neděli od 14 do 20 hodin. Dnes je v týdnu otevřeno do 19 hodin a jednou za čtrnáct dní v sobotu od 15 do 21 hodin. Týdně tedy přišly děti zhruba o 18 hodin.

„Vedeme jednání, byli bychom rádi, aby se otevírací doba vrátila tam, kde byla. Město přispěje i vyšší částkou na provoz, ale v penězích údajně problém není,“ dodal Böhm.

V čem tedy? Od letošního roku platí nový zákon o sociálních službách a ten ovlivnil i eNCéčko, které poskytuje dětem především sociální služby. Volnočasové aktivity jsou pouze jakýmsi doplňkem, který má pomoci navázat mezi pracovníkem a dětmi vztah.

„Naším hlavním úkolem je prevence sociálně-patologického chování dětí a mládeže, pomáhat jim v problémech spojených s dospíváním. Je to o kontaktní práci s jedinci a rozhovorech nad jejich problémy,“ vysvětluje ředitelka Oblastní charity Havlíčkův Brod Anna Blažková, jež světelské zařízení zřizuje.

Zákon je nutí žalovat

Právě tím tedy vysvětluje otevírací dobu. „Ta vznikla po dohodě s dětmi,“ dodala Blažková. Zákon totiž mimo jiné určuje, jak má takové zařízení vypadat. „Zákon o sociálně právní ochraně dětí nám ukládá upozornit na nefunkční rodiny, případně další výrazné problémy dětí. A svědky jsme toho především o víkendech, když děti tráví celý čas mimo rodinu. Pokud je dítě jen ve škole, družině, kroužcích a eNCéčku a vůbec netráví čas v rodině, není něco v pořádku,“ zdůraznila Blažková s tím, že lidé přesně nechápou poslání eNCéčka jako nízkoprahového centra, které se od volnočasového klubu liší.

Matka třináctiletého syna Eva Doležalová eNCéčko zná. Chodí sem přátelé jejího syna: „Rozhodně jsem pro prodloužení otevírací doby. Chodím kolem a vidím, kdy je a není otevřeno. Zarazilo mě třeba, že bylo zavřeno na Silvestra. Děti by ho tu jistě rády prožily místo chození v zimě po městě.“ Tady je podle Doležalové o děti postaráno a mohou si tu dělat, co chtějí, byť musí dodržovat určité hranice chování. „Dobře vím, že školáci po skončení kina chodí třeba do hospody Bazén nebo posedávají po náměstí. Nemají se kde jinde sejít,“ řekla.