Byla to pro nás škola výběrová, kde drzost povolaných přesahovala počet vyvolených. Uspět u zkoušek bylo v mnoha rodinách důvodem k oslavám rovným domácí zabijačce.

Dnes už není třeba oslav, ani domácích zabijaček, kde výslužka se mohla stát úplatou necitelnému profesorovi, který vzděláníchtivé dítě přes práh gymnázia nepustí.

Povolaných je tak málo, že vyvoleným může být skoro každý. Nebo spíš škol a míst v nich tak přibylo? Není třeba drát se do dveří otevřených komukoliv. A tak dnes s jitrnicovou výslužkou nestojí u oněch dveří s pokorou žáci, ale kantoři. A je vůbec co slavit?