Tři zaměstnanci a plechová skříň přes půl místnosti trůní vysoko nad hlavami cestujících a dohlíží na, dalo by se říci, mraveniště. Už jen dostat se na své pracoviště stojí výpravčí nemalé úsilí.

„Dejte si to desetkrát nahoru a dolů, to vás probere,“ poznamenal ironicky Petr Háněl, dozorčí provozu havlíčkobrodské železniční stanice. Na samý vrchol drážního komplexu musíte vystoupat po několika desítkách schodů.

Hned po vstupu do nevelké místnosti vysoko nad zemí jsme se setkali v daný okamžik s jednou z nejdůležitějších postav veškerého brodského železničního dění. S telefonem na uchu a do počítače zahleděnou hlavní výpravčí Janu Schenkovou.

„Přes její pracoviště prochází veškerý pohyb tady na nádraží. Od nejmenší výhybky až po mezinárodní rychlík. Ke všemu musí dát souhlas,“ líčil Petr Háněl. Celou dvanáctihodinovou směnu jeden člověk za stolem výpravčích nikdy neprožije.

„Támhle sedí další výpravčí, Petr Tůma,“ ukázal dozorčí doprostřed místnosti. „Teď vypomáhá, ale po šesti hodinách směny si sedne za ten stůl on,“ dodal. Na druhém konci věže sedí hlas drážních amplionů. „Naše operátorka. Ovládá veškerá hlášení, která informují cestující,“ vysvětlil Petr Háněl.

„To co můžete vidět na tabuli přede mnou, vidí i cestující dole v hale. Mám to tu pro kontrolu. I hlas, který právě zní z amplionu, si mohu pustit do odposlechu,“ popsala operátorka Hana Dvořáková.

Tři lidé se starají o to, abychom mohli odjet do práce a děti do škol. Tři lidé tvoří mozek železniční pavučiny od Dvořáků po Perknov.