Pekelná štola leží šedesát metrů pod zemí. Vstup do ní skrývá malý domek, kudy vstoupíme do tajuplného setmělého podzemí s průvodcem Jaroslavem Havlíčkem, který je montanistou (zabývá se historií dolování).

„Právě jsme vstoupili do ústí štoly Peklo a hned na začátku se otevírá profil ražený v padesátých letech minulého století,“ vysvětlil na úvod Jaroslav Havlíček s helmou a baterkou na hlavě. Prochází asi dva metry vysokou štolou a nad námi je středověká dobívka, kde předci našli asi ložisko stříbrné rudy a vykutali ho.

Pro středověkého horníka však musela být práce pod zemí bez dnešní techniky nepředstavitelně náročná. „Ražba neprobíhala soustavně v celém profilu, ale schodovitě, aby horníci využili síly úderu z mlátku nástroje,“ dodal Havlíček. S ním se brzy dostáváme na křižovatku, kde pravá odbočka je jediným pozůstatkem chodby ze 16. století.

Dráty a stojany

Tajemstvím podzemí však zdaleka není konce. Po sedmdesáti metrech chůze vidíme viset ze stropu jakoby podivné dráty. Jde o v České republice nově popsaný minerál, který vzniká rozkladem stříbronosných rud. U další křižovatky však narazíme na něco, co bychom tu nečekali – stojany.

„V první polovině 60. let, po ukončení rudného průzkumu, tu státní podnik Pribina Hesov nechával zrát sýry,“ vysvětlil náš průvodce. Dnes už tu po nich není ani památka, ale žíly stříbrné rudy jsou vidět i po staletích.

Za vybetonovanými dveřmi nás čeká nejkrásnější místo štoly – velká dvoupatrová síň s jezerem a vysokou klenbou, která přičarovala místu nádhernou akustiku.