Většinou souboj pytláci nad rybáři vyhrají. „Mnoho pytláků chodí z radostínské strany. Je tam rákosí, les a nepřehledný terén,“ tvrdí čtyřiadvacetiletý muž. Stejně jako většina těch, kteří bez povolení chodí nelegálně k největšímu rybníku Vysočiny, Velkému Dářku, s rybářským prutem, bydlí v jedné z okolních obcí.

„Radostín, Hluboká, Staré Ransko, Krucemburk, Žďírec nad Doubravou nebo třeba Vojnův Městec,“ vyjmenoval pytlák obce, ve kterých zná alespoň jednoho „kolegu“.

Terén mají opravdu důkladně zmapovaný. „Není pro nás problém projít přes mokřady a rašeliniště,“ uvedl.

Nejčastěji nelegálně lovenou rybou je podle Petra Kulhánka kapr. „Snadno lovitelný je v době, kdy přijímá potravu. Tedy od jara do podzimu. Ryby jako štika, candát nebo okoun jsou lehkou kořistí po celý rok,“ uvedl.

Pytláci nezahálí a k vodě se již letos vydali. „Kapři na Dářku teď mají kolem čtyřiceti, pětačtyřiceti centimetrů. Potřebovali by trochu dorůst,“ tvrdí rybář, který o sobě říká, že ještě nikdy neměl povolenku k lovu.

Bojí se nelegální rybáři, že je porybný načapá? „Vím, že za pytlačení jsou pokuty a je to už trestný čin, ale když vás dobrých deset let nikdo nechytne…,“ pokrčil rameny mladík.

Počet zdařile dopadených pytláků se podle mluvčího žďárské policie Václava Kučery pohybuje kolem deseti případů ročně.