S muzikou začínal už ve škole, když v lidušce hrál na klarinet i saxofon a vystupoval s dechovkou. Později přesedlal na kytaru a hardcore. Dnes už si chodí zabrnkat jen pro radost, ale u muziky zůstal, jen na druhé straně skla - u pultu v nahrávacím studiu. Nahrával skladby třeba skupinám Projekt X, Mravním Zkažencům, Selfcontrolu, Nu Pagadi, Adrienu nebo písničkáři Michalu Slavíkovi.

„Dneska si může desku natočit téměř každý. Za minulého režimu to šlo většinou jen v pár studiích v rozhlase, ale teď je šancí víc, větší konkurence a přijatelné ceny,“ říká Honza Andrle. Špičkových studií je ovšem málo a finančně jsou téměř nedostupná. Brodské studio chce Andrle vytáhnout na lepší průměr a přitom stále spolupracovat s každou kapelou, která bude mít zájem.

„I v malém studiu se dá udělat dobrý zvuk, ale záleží na kapele. Když není sehraná a lidi v ní neví, co kdo hraje, tak s ním ani já nic neudělám,“ dodává. Kapela může nahrát lehkou nahrávku pro kluby za víkend a po dalších úpravách zvuku se vejde i do pěti tisíc korun. Potisk a vypálení dalších už si musí zajistit jinde.

Jak to v malém studiu funguje?

Nejprve skladbu nahraje bubeník, jemuž ji kytaristé v druhé místnosti hrají do sluchátek. Pak se bubny pustí v nahrávací místnosti kytaristům a skladbu nahrají i oni. Následuje basa a další nástroje, nakonec se nahrává zpěvák. U velkých studií jsou muzikanti rozstrkáni do několika místností a nahrávají se třeba i všichni najednou. Nahrávací místnost je zatlumená, zvuk se nevrací zpět a není tam ozvěna.