Osmdesátiletý André Spitzer vzpomíná na válku poměrně často. Oba jeho rodiče byli Židé, kteří se k víře hlásili, a proto k jejich deportaci došlo už v červnu roku 1942. Do terezínského transportu nastoupila matka se dvěma syny, otec byl v tu dobu vyslýchán a vězněn gestapem.

V Terezíně zůstali díky náhodě přes půl roku. „Měli jsme štěstí, že bratr byl cukrář, kterého terezínská pekárna potřebovala. Okamžitě ho zařadili do pekárny, to nám zachránilo život,“ vzpomínal vitální André Spitzer, kterému by málokdo hádal jeho věk.

Maminku zabila cigareta

Pak ale přišla rána. Maminka byla přistižena, jak kouří cigaretu. A to bylo zakázané. Cigarety měly v Terezíně cenu chleba. Prozrazení takového přestupku znamenalo tvrdé tresty a mamince to v roce 1943 vyneslo cestu do Osvětimi, kde zřejmě v den příjezdu zahynula.

Na podzim následujícího roku čekala cesta dobytčákem i bratry Ivana a Andrého. Dorazili do Osvětimi. „Vypadali jsme z vlaku, všude byly reflektory, esesáci s vlčáky a kulomety mířili přímo na nás,“ pokračuje ve svém vyprávění Spitzer. Nejistota – to byl za války jeden z nejhorších pocitů. „Opravdu skličující byl pohled na čtyři osvětimská krematoria, která ve dne v noci chrlila dým a kde byli nepřetržitě spalováni zavraždění,“ popisoval přeživší pamětník. Jen jedinkrát během otročení v táboře měl odvahu zeptat se, kde je jeho maminka a ostatní. Jeden z vězňů jen řekl: „Vyletěli komínem…“

Osvětim, Kaufering…

Po deseti dnech v Osvětimi putovali bratři Spitzerovi do pracovního tábora Kaufering, kde Němci zabíjeli vězně těžkou prací a hladem. Vězni žili v podzemních úkrytech porostlých travou.

„Příděly jídla byly čím dál menší, a tak jsem viděl, jak někteří vězni lezli po čtyřech a tu trávu na střechách baráků jedli,“ popisuje neskutečný hlad v táboře André Spitzer.

Začátkem roku 1945 se v táboře rozšířil skvrnitý tyfus. Nevyhnul se ani bratrům a právě díky němu podruhé unikli smrti. Deset dní nebyli schopni jist a schovávali si jídlo na později, aby ho snědli v době největší nouze. Těsně před koncem války následovala cesta do Dachau. Dožilo se jí pouze 35 lidí z pěti tisíc, kteří do Kauferingu z Osvětimi spolu se Spitzerovými přišli.

Tábor osvobodila americká armáda, ovšem návrat do vlasti nebyl rychlý ani jednoduchý. Předcházel mu pobyt v americkém vojenském lazaretu.

André Spitzer totiž vážil pouhých 32 kilogramů. Nikdy však nepomyslel na sebevraždu. Po válce se shledal pouze s bratrem Ivanem.