„Chtěla jsem nahradit tradiční výklad samostatnou prací. Sami studenti si tak zkusili bádat a šli si za tématem pět měsíců. U některých jsou vidět desítky hodin práce,“ řekla jejich učitelka Dagmar Havlíčková.

Tak například u tématu rodná jména mapovali studenti jména svých spolužáků, jejich rodičů a prarodičů. Zajímalo je, jak jsou jejich majitelé se jmény spokojení, proč je dostali, a která jsou nejčastější. Anketou prošlo téměř 150 lidí. Mezi studenty je nejčastější Lucie a Martin, u rodičů Petr a Jana a u prarodičů František a Marie.

„Spolužák Šimon dostal třeba jméno podle knižní postavy, Tereza zase po krásné spolupracovnici maminky,“ prozradila Jitka Špitálníková.

U příjmení vzbudilo pozornost jméno učitele Olega Sejfiho, který pochází z Turkmenistánu. „Jeho současné příjmení vzniklo postupným zkracováním slova Sejfullajev, což v perštině znamená meč Alláhův,“ prozradil Mirek Štorek.

Studenti se zabývali i jmény podniků a firem. Lenka Němcová je kontaktovala maily, telefonem i osobně, ale zpět se jí vrátila zhruba polovina. „Chtěla jsem zjistit, z čeho název pochází, ale pokud nebyl přítomný majitel, často zaměstnanci o názvu firmy, kde pracují, nic nevěděli,“ podivila se. Ne každá firma však pamatovala na to, že bude chtít zboží vyvážet.

Třeba Pražská informační služba používá zkratku Pis, což v angličtině, němčině i francouzštině znamená „čůrat“. Pro ETU Hlinsko zase není ideální místem exportu Španělsko, kde je Eta teroristickou organizací.

Jana Burešová zkoumala názvy rybníků, kopců, lesů a části Herálce na Žďársku, odkud pochází. Ve vsi mají třeba Gregorův konec, kde dřív bydleli samí Gregorové, aniž byli příbuzní. „Za vsí je kopec Otrok, odkud chodí ty nejhorší bouřky. Ani jsem nevěděla, že se ta místa tak jmenují. Ve vsi máme i Dolní Rakousko, Stalingrad, za vsí kopec Kopaniny, kde se kopal písek,“ potvrdila Burešová, že jí práce hodně dala.