Celodenní maraton začal v místním historickém kostele slavnostním posvěcením

Někteří v místě svého rodiště nebyli několik desítek dlouhých let. „Odstěhoval jsem se před víc než padesáti lety,“ svěřil se jeden z nich, Miroslav Baloun. Do Stříbrných Hor se občas vrací za příbuznými a jak tvrdí, vesnice se mění k lepšímu. „Jen ta hasičská zbrojnice z první světové války by zasloužila změnu,“ dodal s úsměvem. Nicméně podle starousedlíků slavnost svěcení obecního praporu, které provedl opat želivského kláštera Ignác Kramár, je událost, kterou obec dlouho nepamatuje.

Zapojili se všichni

„A také se dlouho nic podobného opakovat nebude,“ zdůraznila jedna z místních žen Vladimíra Pavlasová. Ji osobně potěšilo, že takovou oslavu vzali obyvatelé Stříbrných Hor s patřičnou hrdostí a zapojil se každý, kdo mohl.

„Kdo to stihl, uklidil si před domem. Například ženy napekly asi 50 kilogramů cukroví,“ přidala se Bohumila Žáková. O vlastní obecní prapor a znak usilovaly Stříbrné Hory už dlouho. Nakonec se jim to podařilo. Obecní znak vychází z historických záznamů a symbolizuje dějiny této lokality, kde se v minulosti hojně těžilo stříbro.

Starostka Marie Kolláriková si už v sobotu odpoledne konečně mohla vydechnout. „Byly to pro mě náročné dny a moc jsem toho nenaspala,“ svěřila se těsně po slavnostním svěcení praporu. Už proto, co všechno musela starostka a několik dobrovolníků zajistit předem. Obec totiž nemá žádné vhodné pohostinské zařízení, většinu nádobí pro slavnostní pohoštění si proto museli stříbrnohorští nechat přivézt odjinud.

„To nám ale nemůže zkazit radost. Dnešní den je vlastně taková velká rodinná sešlost. Je to především zásluha starostky, že obec Stříbrné Hory aktivně společensky žije,“ říká Vladimíra Pavlasová. Pro rodáky a hosty připravila obec bohatý program spojený s malou exkurzí po obecních pamětihodnostech a návštěvou výstavy mapující minulost, ale hlavně současnost obce.