V minulosti díky tomu investoval i do nejmodernějšího tiskařského stroje, který umožňuje krátit termín dodávky vlajky až na jeden den. Jednou z nejčastějších vlajek, které v posledních letech šije, je však ta modrá s dvanácti žlutými hvězdami – Evropské unie. A pak samozřejmě českou vlajku a vlajky států EU.
Březen – vlajka na podporu Tibetu
„Je to moje oblíbená vlajka. Hvězdy většinou vyšíváme ručně,“ řekla Jana Vencelová. Majitel firmy má desítky vlajek a praporů, jak se říká, v oku. A když cestuje, pozná podle způsobu šití už z dálky ty, které vznikly v jeho dílně. Co však nemá rád a svým zaměstnancům by to nestrpěl, jsou špatné rozměry vlajek.
„Nedávno jsme šili třeba vlajky Santa Cruz nebo historické vlajky Rakouska-Uherska,“ řekl Jan Tůma. Před začátkem března je třeba velký odbyt na vlajky Tibetu, které některé městské úřady vyvěšují na jeho podporu. Vedle toho však vyrábí i vlajky firemní. Jedna z posledních velkých zakázek šla do Saudské Arábie do Dubaje v rámci výstavby nejvyšší stavby světa, kde česká firma prezentovala výtahy.
Jenže ušít vlajku, to není jen tak. Musí se také nechat připevnit na stožár nebo jinam. O to se stará mistrová Jana Jelínková s nůžkami v rukách: „Látku je potřeba zastřihnout do určitého rozměru, buď se na ní dělá tunýlek nebo se připíná karabinkami na stožár.“
Její kolegyně Kateřina Kučerová se ve vlajkách už dobře vyzná. Pozná všechny evropské, zná i jihoamerické, zajímavou podle ní má Nový Zéland a z asijských třeba Jižní Korea, byť je na zhotovení jedna z těch složitějších.