Řeč je o učitelích pelhřimovské základní školy Komenského, kteří se právě vrátili z putování podhůřím švýcarských Alp. Ředitel školy Martin Skořepa, který měl na povel organizaci zahraničního zájezdu, odmítá i sebemenší narážku na ponorkovou nemoc.
„Myšlenka trávit společně část prázdnin se odvíjí od faktu, že máme podobně staré, či spíše mladé potomky. Spojuje nás i záliba v aktivním trávení volného času,“ podotýká sportovně naladěný kantor.
Tato slova potvrzuje i jeho kolegyně Milena Havlová. „Nedokáži si představit, že bych se měla vláčet k moři a tam sebou plácnout na čtrnáct dní do písku. Protože poznávací výlety baví i moji rodinu, bylo o náplni letošní dovolené okamžitě rozhodnuto,“ usmívá se Havlová.
Učitelé velebí další výhodu svépomocí uspořádané výpravy. Tou je opravdová možnost vybrat si další účastníky zájezdu. „Pokaždé je lepší cestovat či šlapat do pedálů s někým, s nímž se člověk dobře zná. I naše děti se rychle skamarádily, užily spoustu legrace. S některými kolegy navíc nemáme během celoročního shonu čas pořádně si popovídat,“ tvrdí Havlová, na niž co se týká zážitků udělal největší dojem sjezd z dvoukilometrové výšky. Ředitel Skořepa pro změnu s oblibou vzpomíná na jedinečnou modř útrob ledovcových jeskyní. „Ale i večery s kytarou u táboráku byly super. “
A kam se kantoři pustí napřesrok? Na Slovensku už byli dříve, propletli se i pohádkově rozvinutou sítí rakouských cyklostezek. „Špatné to nebylo ani v Provence, osobně bych ale nejraději někam, kde není takové vedro. Třeba do Norska. Ale uvidíme,“ nechtěla předbíhat událostem učitelka Milena Havlová.
