„Máme málo zakázek. Zákazníci si stěžují, že opravy jsou drahé a že si raději půjdou koupit nové, lacinější boty na tržnici. Jenže zapomínají, že materiál na opravy nám nikdo nedá zadarmo a že těch levných bot si musí koupit několik, aby jim vydržely aspoň jednu sezónu, takže nakonec neušetří nic,“ krčí rameny Míchal, který se ševcovskému řemeslu věnuje už 37 let. Zákazníci si ho vesměs pochvalují, protože opravuje obuv rychle a na současné ceny levně.

Vyučil se v Praze, šestnáct let už soukromě podniká a za tu dobu sleduje, jak postupně upadá řemeslo, které budou brzy děti znát jen z pohádek. Šít si boty na míru nechává dneska málokdo, většinou jen ten, kdo musí nosit atypickou obuv, kterou v běžném obchodě nesežene.

„Obuvníků, neboli hezky lidově ševců, bylo dřív v každém městě několik. Dnes postupně zavírají živnosti jeden za druhým. Dokonce i v Praze je dneska problém nějakou obuvnickou dílnu najít,“ tvrdí Míchal.

Novým levným druhům obuvi nemůže většinou přijít na jméno. Jak na základě zkušeností vysvětluje, takové boty může zákazník koupit, chvíli nosit a pak zahodit. Velké procento poškozených bot se nedá pořádně opravit.

„Je to samá umělá hmota, laciná koženka a plast. Nohy se v botách zapaří, což je přímo živná půda pro plísně. Navíc některé umělé boty po delším nošení často nelibě páchnou,“ říká obuvník. Největší zlo podle jeho názoru páchají levné boty na dětských nožkách. U botiček se propadají paty, obuv nedrží tvar a děti mají do budoucna postaráno o různé ortopedické potíže.

Ve své dílně v centru města tráví obuvník Míchal dlouhé hodiny, za den opraví tak 20 až 30 párů bot.

„Dřív to bylo podstatně víc, ale právě oprava levných bot zdržuje. Každou takovou botu musíte dlouho a složitě lepit, prosedíte nad prací půl dne a efekt je přes veškerou snahu minimální,“ povzdychl si obuvník.