Soutěž má i zimní variantu. „Letos startovalo 101 účastníků, z toho třicet startovních čísel oblékly děti. Soutěž od soutěže se hlásí více lidí, ovšem pohár v kategorii Kojící vlčice ani letos nezíská majitelku, nebyl o ní zájem,“ řekl pořadatel Josef Kubát, který má spolu s kolegyní Janou Koubkovou lehce recesistickou akci „na svědomí“.

Prověřili také vlčí lstivost

S organizací jim pomáhají ještě dva tři lidé, ovšem podporuje je spousta kamarádů a přátel. „Na ty se nabalují další a další lidé. Udělali jsme přehlednou mapku, aby se každý případně zapsal, odkud přijel. Jsou tu lidé z Bechyně, Litvínova, Litoměřic, Prahy, Brna, Ostravy a dalších míst,“ dodal Kubát.

Závodníky čekalo na dvanáct kilometrů dlouhé trase lesem i po silnici třináct záludných otázek, které měly prověřit jejich vlčí lstivost.

„Nejvíc nadávali na otázku, kdy měli součet úhlů a azimutů na známé body převést na radiány. Nápovědou bylo, že 360 stupňů je 6,28 radiánů,“ usmál se pořadatel.

„Už jsem tu byla několikrát, ale letos jsem poprvé soutěžila. Velmi mile mě to překvapilo a příště se znovu přihlásím. Čekala jsem, že se bude jezdit jen po silnici, ale trasa vedla i po poli a lesem. A dvakrát se mi povedlo trochu zabloudit,“ usmála se Veronika Koutoučová z Havlíčkova Brodu, jejíž dcerka závodila s vlčaty.

„A otázky? No, počítání radiánů nebylo nic pro mě. Ale soutěž se mi moc líbila,“ dodala s tím, že jí vůbec na záleží na tom, jestli bude pátá nebo dvacátá.