Sólový několikadenní výšlap ale nebyl jeho prvním, turistikou se zabývá již několik desetiletí. V loňském roce dosáhl čtyřiceti tisíc našlapaných a uběhnutých kilometrů.

Na Říp šel šest dní. „Už pátý den cesty, tedy v pátek, mi ale bylo jasné, že kdybych ráno zamířil přímo k Řípu, tak někdy odpoledne bych už stál na jeho vrcholu.

V sobotu ale se mnou mohla jít dcera Eva, proto jsem záměrně nevolil tu nejpřímější trasu,“ vyprávěl o svém výkonu Vejrosta.

Denně ušel v letním parnu, nebo naopak v dešti, s osmikilovým batohem na zádech kolem padesáti kilometrů.

Na závěrečnou „procházku“ na Říp mu jich šestý den zůstalo už jenom jedenáct. „V Krabčicích jsem se setkal s dcerou a společně jsme stoupali na vrchol posvátné hory.

Měl jsem dobrý pocit z toho, že jsem až sem došel z Nedvědice pěšky,“ podělil se turista o svou radost.

Na vrcholu Řípu tedy nakonec bez úhony stanul, avšak viditelnost nebyla ideální. „Nedaleká Roudnice nad Labem byla v mlze, viděli jsme vesničky pod námi.

Jako vrcholové občerstvení byl tentokrát štrúdl, kofola a vídeňská káva,“ vzpomněl Petr Vejrosta na závěr prázdninového „výšlapu“.

„Myslím, že cestou z Nedvědice na Říp jsou dvě stoupání, která takříkajíc stojí za řeč. První bylo hned z Nedvědice na Kovářovou, druhé pak při výstupu na Říp,“ přidal s pousmáním nedvědický cestovatel.