Jak nyní na těchto místech na civilkáře vzpomínají?

„Měli jsme štěstí na schopné kluky. Za malé peníze zastali mnoho práce. Mužské ruce se zvláště hodily při manipulaci s nepohyblivými pacienty,“ řekl Josef Hnik, ředitel světelského Domova důchodců.

Senioři v nich měli oporu

Dobrou zkušenost udělali také v brodském Domově pro seniory na ulici U Panských. Vrchní sestra Eva Stehnová vypověděla: „Byli vstřícní. Sloužili vždy nanejvýš dva najednou, jeden coby pečovatel, druhý v kuchyni.“

Ředitelka Hana Hlaváčová dodala, že klienti se cítili v doprovodu chlapců bezpečněji. Jen jednou podle ní musela být služba předčasně ukončena, protože dotyčný ji psychicky neunesl. Se skončením „civilky“ se ale domov dobře vypořádal. „Jen škoda, že teď nemáme v přímé péči ani jednoho muže,“ litovala Hlaváčová.

Také pracovní kolektiv Krajské knihovny v Havlíčkově Brodě je téměř výhradně ženský a kluci na civilce tu chybějí. Místo nich knihovna přijala řidiče a údržbáře v jedné osobě.

„Civilkáři nikdy nezpůsobili žádný malér, někdy je jen bylo nutné trochu popostrčit do práce,“ vzpomínala ředitelka Veronika Peslerová.

V brodské nemocnici civilkáři pracovali od září 1992 do konce roku 2004. V devadesátých letech šlo až o čtyřicet lidí ročně. Jejich kapesné nejdříve hradil okresní úřad, později je nemocnice vyplácela sama.

„S některými kluky byly problémy. Hodně jich mělo jen základní vzdělání a horší pracovní morálku,“ uvedla mluvčí nemocnice Petra Černo. Civilkáři byli často nedochvilní, někdy také do služby nepřišli vůbec. Nemocnice je proto zvlášť nepostrádá.

Například na dětském oddělení ale na „své“ civilkáře nedají dopustit. Mnozí sem dodnes chodí na návštěvy. Počet zaměstnanců se po skončení „civilek“ nenavyšoval, tři pracovití civilkáři zde však zaměstnání našli.