VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Chovejte se jako hrdí středoevropané, radil Velíšek

HAVLÍČKŮV BROD - Patří k nejznámějším tvářím zpravodajství České televize. Do české žurnalistiky vstoupil dvakrát. Poprvé v roce 1968, brzy však musel z politických důvodů odejít. Živil se jako překladatel a tlumočník. Po roce 1989 se ve svých sedmapadesáti letech do České televize vrátil.

3.9.2007
SDÍLEJ:

Živé vstupy nemiluje. Zdeněk Velíšek patří k nejvýraznějším českým zahraničním reportérům. Obdiv kolegů si získal jak pro svůj věk, tak především kvůli propracovaným reportážím.Foto: Libor Blažek

Proslul zejména reportážemi z přistěhovaleckých ghett na okraji Paříže a analýzami celospolečenských problémů. „Vždycky jsem se snažil vybírat témata, která české obyvatele zaujmou,“ tvrdí Zdeněk Velíšek (75).

Diváci si jistě pamatují jeho reportáže o řádění gangů na pařížském předměstí nebo z nedávných francouzských voleb. Zdeněk Velíšek má však i řadu zkušeností, které mu jeho kolegové nezávidí.

„Ve Francii jsem byl dvakrát okraden a jednou dokonce i s celým týmem, kdy jsme přišli o vybavení v obrovské hodnotě. A to dva roky před tím, než začala hořet auta na pařížském předměstí. Možná by se to nestalo, kdyby naše reportáže viděli Francouzi v době jejich vzniku. Problematika menšin mě vždycky zajímala a už teď je jasné, že bude Evropu trápit několik dalších desetiletí,“ říká tento výrazný zpravodaj a dodává: „Migrace tu byla ještě před začátkem křesťanství, nelze ji zastavit železnými oponami či schengenskými hranicemi.“

Jaké byly vaše pracovní začátky?

Vystudoval jsem filologii. Jako odborník na jazyky jsem začal pracovat v Mezinárodní organizaci pro rozhlas a televizi. Pak přišla nabídka ze zpravodajství Československé televize, kterou jsem velice rád přijal.

O čem nejčastěji točíte?

Teď už nedělám tolik aktuálních reportáží jako dříve. Ale vždycky jsem se snažil vybírat témata, která české obyvatele zaujmou. Často jsem točil o životě ve Francii, Španělsku, Dánsku oproti životě v České republice. Několikrát jsem také zvolil téma energetiky a bydlení, zkrátka věci, které zajímají obyčejného člověka.

Jak si získáváte důvěru lidí, s nimiž potřebujete natáčet?

Musíte se vemluvit do přízně úřadů a odborníků a ukázat svou osobnost. Chovejte se jako hrdí středoevropané, zahoďte komplex méněcennosti. Je to složité, ale často i zábavné. Je třeba hodně číst a vědět víc než oni, a to se mi opravdu stává. Tak zaujmete. Musíte přesvědčit i jazykovou výbavou. Francouzštinu jsem se naučil tím, jak jsem stále telefonoval a přesvědčoval úřady, o jakou reportáž jde.

Co reportéři z ostatních zemí, pomáháte si navzájem?

Podle mě ne. Samozřejmě když někomu nefunguje mikrofon nebo dojde kazeta v kameře, to mu novináři z jiných států zapůjčí. Ale že bychom si třeba rozdělili práci, aby jeden udělal to, druhý ono a pak to dali dohromady, to jsem nezažil. Spíš naopak, každý tam chce být první. Když jsem býval překladatel ve Španělsku, povedlo se mi být na místě dřív než španělská televize.

A jaká je spolupráce ve vašem týmu?

Zpravodajský tým si musí rozumět i beze slov, někdy se během rozhovoru mění scénář a schéma reportáže a ostatní to musí pochopit nebo natočit tak, aby to nebylo vidět. Ale většinou pracuji s natolik zkušenými lidmi, že příprava i samotná reportáž probíhá bez komplikací.

Máte rád živé vstupy?

Pro mě je to to nejtěžší. Jednou chybělo čtvrt hodiny, než jsem měl do Prahy odvysílat stěžejní výsledek voleb. Najednou se za naším přenosovým vozem objevila závodní auta a pět minut před začátkem přenosu začala túrovat. Domluvili jsme se, že toho na chvilku nechají, ale já byl politý potem a horko těžko jsem se soustředil.

Jak si ověřujete informace?

V Evropě je to jednodušší, to jsem schopný najít si několik zdrojů a zprávu si ověřit. Když se mi to nepodaří, vyzdvihnu, že informace není ověřená. Informaci nebylo možné ověřit z více zdrojů, to je klasická věta, která se používá.

Jak se na Českou republiku lidé na západě dívají?

Je to rozdílné, záleží na tom, s kým mluvíte. Řekl bych ale, že převládá k Čechům neúcta. Vstřícní jsou ve Španělsku. Španělka vám v první větě vyká, v druhé už tyká (smích). Francouzi jsou vstřícní méně.

Jaký byl váš největší sólokapr?

Nepamatuji se, že bych nějakého měl (smích). Ale moc si považuji toho, že jsem se jako jeden z prvních Čechů dostal do Kosova, jel jsem tam tenkrát s prezidentem Havlem. Já mám vždycky radost, když cokoli odvysílám, na sólokapry si nepotrpím.

Jaké znalosti a dovednosti by podle vás měl správný novinář mít?

Každý novinář je jiný. Zpravodaj v televizi by měl určitě mít výdrž a pracovat s plným nasazením. Ambice nestačí, musíte se prosadit talentem a profesionalistou, navíc je třeba trpělivost, vůle a poctivost.

3.9.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jaroslav Faltýnek a Andrej Babiš
46

ANO nevyhrálo na Brodsku jen v necelé desítce obcí

I sociální demokraté sledovali výsledky voleb společně.
18

Hodnocení voleb: Zklamání i naděje politiků

Lídr TOP 09 na Vysočině se obává ztráty demokracie

Vysočina - Strana TOP 09 se do poslanecké sněmovny dostala takříkajíc s odřenýma ušima.

AKTUALIZOVÁNO

ONLINE: Volby skončily. ANO vítězí i na Vysočině

Vysočina - Volby do Poslanecké sněmovny ČR skončily. Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO.

ČSSD Vysočinu neudržela, ANO slaví vítězství

Vysočina – Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO. Hlas hnutí ANO dalo 28,63 procent vysočinských voličů. Pro ANO jde o výrazné zlepšení oproti minulým volbám v roce 2013, kdy pro tuto stranu v kraji hlasovalo 15,89 procent voličů.

Reakce ODS: Otázka je, kam bude republika směřovat

Vysočina - S potěšení sledoval v Modrém domě v Jihlavě výsledky voleb do Poslanecké sněmovny volební štáb Občanské demokratické strany.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení