Jediná místnost musí stačit třem lidem. V ní je kuchyňský kout, poschoďová postel pro holky a rozkládací křeslo pro matku. Kousek intimity poskytuje řada skříní, která odděluje křeslo od postele. I přes tyto bojové podmínky je však v bytě cítit veselá atmosféra.

„Není to tak špatné. Ale když se chci učit a Terezka mě zlobí, tak se nemůžu soustředit,“ přiznává Denisa. „Kdyby tady bylo víc místa, bylo by to hezké. Ráda bych měla i s Deniskou vlastní pokoj,“ nesměle špitá Tereza.

Paní Mokrá se o větší byt snaží už více než čtyři roky. Jedinou odpovědí z radnice jí bylo strohé: Jeden sociální byt jste už od města dostala, další dostat nemůžete.

Proto se rozhodla k ráznému kroku: svou zoufalou situaci popsala senátorovi pro obvod Havlíčkobrodsko a Chrudimsko Petru Pithartovi. „Když jste mi v Deníku doporučili obrátit se na pana Pitharta, neměla jsem příliš odvahu. Ale pak jsem si řekla: co můžu ztratit?“ svěřuje se paní Mokrá. „Mám zásadu: nejdřív se má pomáhat těm, kdo si sami snaží pomoct,“ vysvětluje styl své práce senátor Pithart.

„Paní Mokrá mě přesvědčila o tom, že dělá všechno pro to, aby se v tom malém prostoru ona a její dcery měly dobře. Vytrvale a aktivně hledají možnosti, jak se dostat k většímu bytu. Osobní návštěva u nich mě ujistila, že právě ony si tu pomoc zaslouží,“ říká Pithart. Schůzku s paní Mokrou však neabsolvoval sám, přizval k ní i místostarostu Čeňka Jůzla.

„První, co oba pánové po vstupu do bytu řekli, bylo: Tady se nedá bydlet,“ tvrdí Božena Mokrá. Zároveň doufá, že právě fakt, že místostarosta se senátorem viděli nelichotivé podmínky, ve kterých žije, by jí mohl pomoct k většímu bytu.

„Mělo by se méně úřadovat a více chodit za lidmi, po bytech,“ je přesvědčený senátor. „Člověk z toho pozná spoustu věcí. Já se rozhlídnu a už mi toho moc říkat nemusí,“ podotýká. I díky senátoru Pithartovi se věci možná začínají hýbat správným směrem. Pomoc přislíbil, v současnosti je však na tahu město.