Proto městský úřad zřídil nedávno při sociálním odboru novou funkci romského poradce.
Sociální pracovnice Aneta Ouřadová má v péči téměř dvě stovky romských klientů. Většina z nich žije v ghettu v Dlouhé ulici. „Původně jsem byla jen terénní sociální pracovník. V současné době mám na starosti výhradně romskou komunitu,“ říká drobná tmavovláska.
Jak tvrdí, nikdo z jejích klientů jí zatím nepředhazuje, že není Romka a Romům nerozumí. „Většina z nich mě zná z dřívějška,“ upřesňuje. Jako romský poradce bohatě zúročila zkušenosti terénního pracovníka. Zná většinu rodin osobně i jejich problémy. Už ví, kdy si stěžují právem a kdy je všechno tak trochu jinak.
„Často neumějí zacházet s penězi. Sociální dávky utratí do několika dnů, pak dělají dluhy. Některé rodiny jsou obrovsky zadlužené. Neplatí za nájem ani za služby. Pak si stěžují, že nemohou dostat třeba od města byt,“ vysvětluje Aneta. Co ji nejvíc mrzí, je fakt, že za chyby rodičů pak automaticky trpí děti, které přejímají jejich model chování.
Nejdůležitější pro práci poradce je podle Ouřadové odhodit zbytečný idealismus a snažit se klientům pomáhat jen v mezích reálných možností a zákona. Ale právě zákon se často staví terénním sociálním pracovníkům do cesty.
„Například neumožňuje úřadům, aby sociálně nepřizpůsobivým rodinám, nejen romským, strhávaly poplatky za nájmy v městských bytech a služby už ze sociálních dávek. Klient musí dostat peníze do ruky. To, že je obratem utratí a zaplete se do dalších dluhů, je jiná věc,“ povzdychne si romská poradkyně.
