„Uvědomil jsem si, že takhle žít nemůžu, že tahle cesta dobrá není,“ přiznává. Čas na vzpomínání si našel nedávno na oslavě 50. výročí Dětského domova v Nové Vsi u Chotěboře. Za to, čím je teď, vděčí právě ředitelce Etele Coufalové.

„Dobře si uvědomuju, že svoji rodinu kvůli nám dlouhá léta zanedbávala,“ myslí si Wolf. „A to si budu pamatovat až do smrti.“

Pavel Wolf vyšel z domova a najednou zjistil, co všechno by mohl mít. Chybějící příbuzné mu nahrazovali kamarádi, ty si však musel kupovat.

„Chtěl jsem za každou cenu dohnat to, co jsem ztratil. Peníze, třeba získané trestnou činností, jsem investoval do známých,“ neskrývá. Po třech letech opustil brány vězení a rozhodl se začít znovu.

„Vyučil jsem se obráběčem kovů, naučil se pořádně makat. Dneska pracuji v Karose. Mám ženu a dítě,“ popisuje rozhodnutí stát se lepším člověkem muž, jenž nikdy nepoznal své rodiče.

Další horké chvilky ho však čekaly poté, co se seznámil se svou ženou.

„Je dcera ředitele jisté velké potravinářské společnosti. Vlivná rodina hned při prvním setkání se mnou neskrývala předsudky,“ prozrazuje Wolf. Pavlova pracovitost však tchána přesvědčila, že je mužem, který si jeho dceru zaslouží.

„Sami jsme si zařídili byt, já vydělávám na celou rodinu, protože manželka dostává pouze mateřskou. A pak je tu malý Patrik, vnuk, který celou rodinu dal opět dohromady,“ dodává.