Jiří Stránský: Literatura kultivuje jazyk

Co na tomto spisovateli může být zajímavé pro Vysočinu? Zatím ještě nevynechal ani jeden ročník veletrhu knih v Havlíčkově Brodě.

Byl ten letošní ročník veletrhu v něčem jiný než ty předchozí?

Jeho úroveň neustále stoupá. Je zde víc lidí, a dokonce i stánků. Letos byl výjimečný předáváním cen. Velice mě potěšilo, protože celé to předávání trvalo necelou půlhodinu, a když jsem se ptal, jak to, že se jim to tentokrát tak pěkně podařilo, když loni bylo tak dlouhé. A oni mi na to odpověděli, že loni byly volby. To je přece nádherné zdůvodnění! (smích)

Myslíte si, že s postupem času bude potřeba lidí číst knihy nižší a že je nahradí třeba internet?

Ne. Já si myslím, že naopak. Několik let jsem učil na vysoké škole, takže vím z vlastní zkušenosti, že řada mých studentů se dostala ke knížkám díky internetu. Je to tak, že vztah ke knížce v sobě má člověk už zakódovaný. A když se o tom dozví z té chladné obrazovky monitoru, zatouží si potom „šmátnout“. Je to vlastně i otázka fyzického vztahu, nejen duchovního.

Je podle vás čtení knih důležité?

Kdyby kvůli ničemu jinému, tak jenom kvůli tomu, že literatura kultivuje náš jazyk. A ten náš jazyk, zvláště v poslední době, to tak strašně potřebuje. Ničí ho někteří novináři, ale také mobily a různá chatování. Nedávno jsem musel zklamat některé děti, které byly hodně „odvázané“ z toho, že píšou for you (anglicky pro tebe – pozn. red.) jako čtyřku a k tomu u (4U). Říkal jsem jim, že to rozhodně není nic nového, protože už v 19. století měl slavný český spisovatel Ignát Herrmann nádhernou postavu prostého českého člověka, který se jmenoval Vavřinec Lebeda. Psal kritiky na hry a opery v Národním divadle svým jazykem. A napsal, že pan Vojan se mu líbil, pře 100 že a tak dále. (smích)

Co pro vás znamená kniha? Jaké pocity máte při vyslovení tohoto slova?

Nedávno mi v jednom rádiu moderátor říkal, že slyšel, že je veliký rozdíl mezi tím, že čtu a že si čtu. Takže některé knížky jenom čtu a některé si čtu. Ty, které si čtu, jsem si přivlastnil daleko víc, protože si mě nějakým způsobem vybraly.

Dáváte a dostáváte rád knížky jako dárek?

V tomto jsem trošku štvanec. Tím, že já sám jsem spisovatel a okruh mých čtenářů se neustále zvětšuje, spíš ty knížky neustále věnuju. Dělá mi radost, že lidé ty knížky chtějí, protože píšu o věcech, na které by se nemělo zapomínat. Knihy i rád dostávám. Mám jen ten problém, že jich dostávám tolik, že je nestíhám číst, protože ještě stále pracuju.

Co byste poradil člověku, který by za vámi přišel s tím, že chce napsat knihu?

Nejdřív bych mu doporučil, aby sám sebe vyzkoušel. Jestli mu to jde a jestli ovládá jazyk. Když jsem dostal své první studenty, říkal jsem jim, že by měli nejdříve zkusit takzvanou kozérii. To je jeden z nejmenších literárních útvarů a je to příběh slova. Radil jsem jim, aby si vytyčili jedno slovo. Mohla to být konkréta, abstrakta, sláva, kráva, hlávka, prostě cokoliv je napadlo. A na to slovo aby napsali jenom na jednu stránku písanky pro obecné školy příběh slova s jedinou malinkou podmínkou – že tam alespoň jedna jediná myšlenka musí být jejich vlastní. A když zjistí, že není, aby se nad sebou zamysleli. (smích)

ŽIVOTNÍ DATA