Například velcí papoušci neopustí své obydlí, ale do zimy nevystrčí zobáky. „Za nízkých teplot budou zavření uvnitř ve vytápěných prostorách a újmu pocítí jen zčásti omezeným pohybem,“ přiblížila mluvčí zahrady Katka Kosová. Doplnila, že papoušci jsou jedni z mála druhů zvířat, která návštěvníci přes zimu nemohou vidět. „Téměř všechna ostatní zvířata se dají pozorovat uvnitř svých obydlí,“ upřesnila mluvčí.

Pod střechu z venkovního výběhu poputují čápi. Plameňáci jsou už zavřeni ve vnitřních prostorách svého teritoria.

„Museli jsme je zavřít o něco dříve, protože jsme jim vypouštěli a čistili jejich rybník,“ upřesnila ředitelka zahrady Eliška Kubíková.

Například do tepla musí malé zvířátko aguti, jež běžně sdílí společnou expozici s opičkami tamaríny.

„Aguti přesuneme do jihoamerického pavilonu k tapírům. Potom třeba divoké morče moko skalní, to je podobný případ z amazonského pavilonu. To umístíme do tepla v zázemí karantény. Další teplomilná zvířata přesuneme do náhradních ubikací v hospodářském dvoře, a všechno, co potřebuje teplo, na zimu zabezpečíme,“ shrnula ředitelka.

Naopak v zahradě žijí i zvířata, jimž sníh a mráz svědčí. Například irbis neboli levhart sněžný žije v chladných končinách podhůří Himálaje.

„Jako poslední budeme přesouvat do teplejšího prostředí pelikány, ti vydrží dlouho venku.

„Předloni například i plameňci testovali procházky na sněhu,“ přiblížila první žena zahrady a na závěr doplnila: „Roste nám tu les listnatých stromů, a tomu odpovídá kopec spadaného listí. Zápasíme s šustící nadílkou a odklízíme, jak jen je to možné.“