V nemocnici si ani nevšimli, že se mění čas, ČSAD Chotěboř šedesát minut navíc zaplatí

Deník se snažil zjistit, jak svoji službu vnímají ti, jejichž směna se o šedesát minut prodlouží.

Nejdřív přijíždíme do havlíčkobrodské nemocnice. Paní na recepci nás přivítá s úsměvem a dobrou náladou. „O hodinu delší služba? Nevadí mi to,“ svěřuje se Marta Žáčková. Sobotní prodlouženou směnu bere jako každou jinou.

„Nelosujeme, ani nijak jinak se dopředu nedomlouváme. Máme jednoduše rozpis, podle kterého se řídíme,“ vysvětluje. To znamená, že na koho v ten den padne služba, ten pracuje.

Podle Žáčkové se změna času nijak neodráží ani na pacientech. Ze své pozice nezaregistrovala, že by o hodinu delší spánek někomu neprospěl. „Spíš naopak, horší je, když se čas posouvá dopředu,“ dodává.

Vzápětí na chodbě potkáváme sanitáře Martina Kokrdu. „Člověk si ani neuvědomí, že se v ten den posouvá čas,“ říká. „Je to v podstatě jedno. Jelikož sloužíme o Vánocích, svátcích, nějaká hodina navíc se už ztratí. Na své si ale zřejmě přijdou štamgasti v hospodách. Ti se mohou o hodinu déle bavit,“ se smíchem poznamenává.

Další štací je budova městských strážníků v Chotěboři. Na služebnu se však nedovoláme, přesto se přes intercom spojíme s hlídkou.

„Máme své příkazy. Musíme se pohybovat na určených místech, víc vám k tomu říct nemohu,“ tajemně odpovídá strážník a vzápětí přerušuje kontakt.

S humorem a vesele bere o hodinu delší službu vrátná na ČSAD Chotěboř. „Jsem tu jen týden na záskok a vidíte, padla na mě akorát tato noční,“ svěřuje se Šárka Pišková. Ve srovnání například s nemocnicí se jí však hodina navíc proplácí.

„Služba mi ubíhá celkem rychle, pro mě to však nebude jen hodina, ale dvě hodiny navíc. Dojíždím sem totiž až padesát kilometrů,“ dodává s úsměvem.