„I já sám se neustále učím, především sám na sobě,“ prozrazuje známý léčitel ze Zlína, který v sobě ani na chvíli nezapře typický moravský humor i výřečnost a rozhodně to není žádný vyhublý, zakyslý vizionář.
„Nechci, aby se posluchači na mých přednáškách nudili,“ vysvětluje Hrabica. Podle jeho zkušeností mají každá bolest, nemoc a úraz svoji příčinu a něco člověku říkají. „Když mě začne bolet pravá polovina těla, vím, že věci moc prožívám. Levá polovina zase říká, že dané okolnosti a situace špatně hodnotím rozumem,“ tvrdí léčitel, autor více než desítky knižních titulů.
Podle jeho názoru dospělému člověku často chybí určitá spontánní dětská radost ze života a chuť těšit se i z maličkostí. „Každý člověk potřebuje občas, obrazně řečeno, pohladit i naplácat na zadek. Když ke mně přijde pacient s potížemi, raději vždycky volím mírnou cestu. Než bych mu vyčítal, jak se sebou a svým zdravím nakládá, raději ho pořádně namasíruji. Pak na něho položím ruce a přeji si, aby mu ten nahoře skrze moje ruce dal potřebný klid, pohodu a ochranu,“ usmívá se léčitel.
Jak tvrdí, řídí se v životě heslem, že čím méně štěstí člověku k životu postačí, tím blíž mu bude, a co se v životě nemá stát, to se nestane, i kdybychom se snažili sebevíc.
