V poslední době se s těmito zločiny doslova roztrhl pytel – na každé dva dny připadá asi jedna krádež i přesto, že policie několik pachatelů nedávno dopadla.
Zaměstnanci sběren se dušují, že suroviny od podezřelých osob nepřijímají. Nemají prý ale možnost původ kovu ověřit.
Zloději cestují přes půl vlasti
„Okapové svody bereme třeba od jednoho klempíře. Tam je jasné, že mají legální původ. Při podezření kov odmítneme, ale to se stává výjimečně,“ říká Vladimír Turek ze společnosti Recycling v havlíčkobrodské Ledečské ulici. Dodává, že sběrny nemají jak původ kovu ověřovat.
„Vodítkem je pouze zájem policie. Zhruba jednou do týdne u nás hledá určitý ukradený kovový předmět. Věc, na níž popis sedí, pak nevezmu,“ podotýká Turek.
To, že se v regionu krade kov, ještě automaticky neznamená, že místní sběrny spolupracují se zloději. „Zajímavé je, že zloději kovů neváhají s lupem cestovat přes půl republiky, aby ho prodali ve sběrně daleko od místa krádeže,“ uvádí vedoucí brodského policejního oddělení Josef Chlád. Navíc je možné, že materiál typu lešenářských trubek nebo střešní krytiny je častěji s větším ziskem znovu používán ke svému původnímu účelu, než rozřezaný prodáván ve sběrnách.
Od léta 2005 se vede ze zákona evidence lidí odevzdávajících kov.
Je otázkou, jaké postupy při prodávání kovu používají zloději – zda mají vytipované sběrny, kde se dá prodat načerno, využívají falešných dokladů či případně „bílých koní“.
Někdy se to ani nevyplatí
Pro organizované skupiny kradoucí kovy ve velkém jde určitě o dobrou obživu.
Totéž se ale nedá říct o drobných zlodějíčcích, kteří podstupují riziko dopadení často kvůli nevelkému zisku. Majitelům ukradených věcí přitom vzniká škoda nepoměrně větší, než je zlodějův zisk.
„Například kabely ukradené nedávno na železnici skrývaly po odmotání veškeré izolace jen tenký měděný drátek. Dostat ho z kabelů je velmi náročné. Zloděj by tím musel strávit dlouhé hodiny práce a získal by jen malé množství mědi,“ uzavírá Chlád.
