Začněme finanční injekcí kraje v podobě více než dvou set padesáti milionů na železniční spoje. Je to prostě nutnost. Lidé se musí nějak dostat do práce a děti do školy.

Kdyby tak nečinil, některé vlaky, které jsou pro dráhy ztrátové, by prostě nevyjely.

Co nám ale dráhy nabízí? Počmárané a špinavé sedačky a často i zpoždění.

To se asi nezmění do doby, než bude mezi Jihlavou a Třebíčí jezdit Pendolino.

Bohužel existuje i odvrácená strana „komfortu“ a dopravní dostupnosti. Vysočina se o tom mohla v posledních dnech sama přesvědčit.

O čem je konkrétně řeč? Osm dní a o tři lidské životy méně. Tři osudy, tři budoucnosti, které se již neuskuteční. To je krutá realita, která se děje.

Způsobila to nešťastná náhoda, možná chvilka nepozornosti, když právě projížděl vlak. V této hektické době se každý snaží žít svůj „americký sen“. Ale za jakou cenu?