Jenže takové rozhodnutí pak nemá smysl. Buď si za něčím stojím a nepřipustím žádný kompromis, nebo raději zůstanu stranou. Souhlasit se dá se vším, udělat rozhodnutí je těžší.

V této chvíli mě napadá taky jedna stávka: jedno mrazivé odpoledne roku 1989.

Několik let před tím si určitě většina národa myslela své. Souhlasila s názory třeba sousedky, příbuzného, kolegy. Nikdy se však neodvážila vystoupit veřejně.

Možná pár studentů, možná křivda, násilí, možná přeteklý pohár trpělivosti – možná to všechno dohromady spustilo akci, která pohnula celou Evropou.

Kdyby si v té chvíli ta většina národa řekla: souhlasím, ale…, možná bychom ještě pořád žili v totalitním režimu a stáli fronty na banány.

Velikostí a dosahem demonstrace se to asi srovnávat nedá, odvahou a solidaritou však ano.