Starostka Rožné: Díky uranu vznikla spousta pracovních příležitostí

„Po letošním rozhodnutí vlády prodloužit těžbu v posledním českém uranovém dole na neurčito přijal těžební závod Geam do dolu přibližně stovku zaměstnanců, nyní jich tam pracuje kolem pěti set,“ řekl ředitel závodu Břetislav Sedláček.

Důl Rožná bude v provozu, dokud se těžba vyplatí, což by mělo být nejméně do roku 2012.

Kilometr pod zemí

Podobně jako před padesáti lety, kdy těžba v regionu začala, láká na práci v podzemí především dobrý výdělek. Dělnický plat v dole se nyní v průměru pohybuje kolem 25.400 korun hrubého měsíčně; průměrná mzda v celém kraji je nižší asi o 7000 korun. Horníci zatím nejhlouběji těží ve 22. patře, tedy 1100 metrů pod zemí, postupně se uranová ruda bude dobývat z ještě větších hlubin. Průzkumnými vrty se budou ověřovat zásoby až do 1350 metrů pod povrchem.

Těžební závod, který je součástí státního podniku Diamo, má celkem asi 1000 pracovníků. V 70. letech minulého století jich bylo i 4100, později těžba uranu zaměstnávala 3800 lidí. Kvůli státem řízenému útlumu těžby klesaly jejich počty od konce 80. let.

Uran pro SSSR

Bohaté zásoby uranové rudy na Žďársku objevili geologové v roce 1954, těžba začala o tři roky později. Po dlouhou dobu se uran, a to značně ztrátově, dodával do někdejšího SSSR. Nyní je hlavním odběratelem firma ČEZ, která nechává uranový koncentrát zpracovat na palivo pro jaderné elektrárny. Na Vysočině se soukromí investoři pokoušejí otevírat další uranová ložiska, jejich snahy ale narážejí na odpor obyvatel.

Starostka Rožné Eva Sýkorová vzpomíná, že před půl stoletím se novému průmyslu nikdo nebránil. „Bralo se to normálně,“ řekla. Podle ní těžba uranu přispěla k rozvoji regionu, i když poškodila krajinu.

„Předtím tady byla ryze zemědělská oblast. Díky uranu vznikla spousta pracovních příležitostí, s tím přišly peníze,“ zhodnotila starostka. V dolech na Žďársku, na rozdíl třeba od Jáchymova, nikdy nepracovali političtí vězni.

Československý uran pro SSSR - železná opona spadla

Československo bylo druhou zemí sovětského bloku, kde si Sovětský svaz podřídil výhradně pro svoji potřebu všechny zdroje přírodního uranu po roce 1945. Předcházelo mu Bulharsko, souběžně s Československem si formou válečných reparací zajistil Sovětský svaz uranová ložiska ve východním Německu, následovaly Rumunsko, Polsko a Maďarsko. Stranou pozornosti nezůstalo ani Mongolsko, kde byly získávány uranové rudy pod krycím označením azbest. Ve všech zemích kromě Československa byly zřízeny smíšené státní podniky s účastí Sovětského svazu. Odlišně se vyvíjely poměry ve východním Německu, kde v důsledku reparací pracovala SAG Wizmut, převedená až v roce 1954 na smíšený sovětsko-východoněmecký podnik SDAG Wizmut.

Sovětský svaz naléhavě potřeboval uran pro svůj jaderný výzkum už začátkem 40.let, ale zejména v okamžiku, kdy se Stalin přesvědčil o účincích jaderných zbraní, bylo zajištění zdrojů přírodního uranu věnována mimořádná pozornost. Již za války se v Sovětském svazu soustřeďovaly studie a analýzy zpravodajských služeb o velikosti a významu zdrojů přírodního uranu v globálním měřítku. Mezi zmiňovanými ložisky uranu nechyběl československý Jáchymov jako jediné otevřené ložisko ve sféře sovětského vlivu v poválečné Evropě.

Železná opona spadla v Evropě 11.9.1945 v 15:30, kdy “obsadilo ruské vojsko v počtu 60 mužů s vyšším důstojníkem 3 uranové státní doly v Jáchymově. Do těchto dolů nemá nikdo přístup kromě dělníků zaměstnaných v dolech”. To je obsah hlášení vrchního strážmistra SNB Hefnera, které dostalo ministerstvo vnitra a hlavní štáb ministerstva národní obrany. Jáchymov přitom ležel na západ od demarkační linie, oddělující od sebe vojska Sovětského svazu a západních Spojenců.

zdroj: www.hornictvi.info

Chcete-li vědět víc, klikněte zde