Hláška „zpívá celá rodina“ u Renáty Piklové platí beze zbytku, ve sboru zpívá od čtrnácti let

Byly doby, kdy byla ve sboru dirigentkou a zároveň jeho nejmladší členkou. Dnes už se Doubravan o něco omladil, byť většina lidí je stále v produktivním a starším, případně důchodovém věku.

Nejstarší aktivní členkou sboru je osmdesátiletá paní, nejmladším ze čtyřicítky zpěváků dvanáctiletý syn dirigentky. „Ani když jsem byla ve sboru nejmladší a dirigovala jej, nebyl to problém. Ve sboru jsem od čtrnácti let a s lidmi v něm jsem vyrůstala,“ vysvětluje nevysoká sympatická žena.

Člověk si ji téměř nedokáže představit, jak předstoupí před čtyřicetihlavý sbor, který musí ukočírovat. „Vždycky se najde někdo, komu se něco nelíbí. Názor může říct každý, ale dirigent by měl být tím, kdo řekne, že to bude tak a tak, a dokáže sbor stmelit. Někdy brblají a respektují má rozhodnutí. Hlas nezvyšuji, ale oni na mě vždy poznají, že jsem naštvaná,“ popisuje.

Manžela našla díky zpěvu

A to má ve sboru i téměř celou rodinu. Zpívají oba synové, manžel, maminka, ale také ostatní příbuzní jsou většinou muzikálně nadaní. „Dědeček byl v kostele v Čachotíně varhaníkem, s manželem jsem se seznámila ve Spišských Vlaších na Slovensku, kam jsme jezdili s Doubravanem za partnerským sborem. Doma ovšem dirigentka nejsem,“ usmívá se Piklová a prozrazuje, že to spíše její synové při zkouškách slyší každou chybu, upozorňují na ni a mají dobrý pocit, když mohou maminku opravit.

Doubravan je sbor, kam chodí lidé dobrovolně, protože je zpívání baví a Piklová se snaží vybírat repertoár, který by jim přinášel radost. Mladší baví spirituály, starší si potrpí na klasiku, většina pak má ráda lidovky.

„Když vidím, že jim něco nejde a hodně je to nebaví, raději to opustíme a zkusíme něco jiného,“ dodává dirigentka, jejíž srdeční záležitostí jsou skladby Antonína Dvořáka.

Zpěváci se vidí na zkouškách jednou týdne, jednu skladbu nacvičují jeden měsíc, těžší věci i měsíců několik. Dirigentka se je snaží dotlačit k tomu, aby se na zkoušky připravovali i doma, na webové stránky jim nahrává hudbu k nově nacvičovaným skladbám.

„Byla bych ráda, aby se doma naučili alespoň slova, na koncertech je nenechám zpívat z not, chci, aby měli volné ruce, byli se mnou v kontaktu a reagovali na moje gesta. Na zkouškách poznám, kdo se doma připravuje, je to dost znát,“ prohlásila. Velký kus práce se každoročně udělá i na jarním víkendovém soustředění, kde si členové nastíní celoroční práci a najedou na první skladby.

Historie zavazuje

Doubravan má 145 let existence za sebou a ve městě je nejstarším zájmovým sdružením vůbec.

„Člověk má takový pocit zodpovědnosti, když si to uvědomí. Nerada bych, aby sbor za mého působení skončil. Symbolicky jsme se teď vrátili na Buttulovku, s níž je sbor spojen osobou pana Buttuly, který byl jedním ze zakladatelů sboru a jeho druhým dirigentem,“ říká s pokorou v hlase.

Přesto nezastírá, že sbor nemůže zůstat beze změny ani z úcty k předkům. A Doubravan čeká pestrá budoucnost. Zpěváci se třeba nově učí spirituály, starší nadávají, že se musí učit anglicky, že jim to nejde z úst. Rezervy mají i v hereckých výkonech a trochu jakoby se báli dát najevo nadšení a elán.

Pochlubit se však mohou pět let starým cédéčkem. „Kdybychom ho dělali teď, bylo by ale úplně jiné. Další bychom mohli udělat ke 150. výročí, ale už bychom ho nenahrávali za jeden víkend, ale průběžně,“ dodává Renáta Piklová.

I když přestal Doubravan jezdit za partnerem do slovenských Spišských Vlachů, našel si přátele v Maďarsku, s nimiž se vzájemně navštívili. A nyní se objevuje šance na partnerství ve francouzském Châtellerault.