Lidé při páteční vernisáži nemohli od obrazů Mistra odtrhnout oči

Na páteční vernisáži v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě o životě a díle jednoho z nejvýznamnějších českých malířů promluvila Jana Orlíková z Prahy, která s ním prožila každý den z jeho posledních tří let.

Vyzdvihla především zodpovědnost Jana Zrzavého k rodnému kraji. „Umělec se dlouho necítil být zralý, aby ho začal malovat,” řekla s tím, že přesto mezi léty 1920 a 1923 z jeho palety vzešla řada obrazů z Vadína, Okrouhlice a Krucemburku, které už zralé byly a dobře vystihovaly ojedinělý charakter Vysočiny. Potom nastala desetiletá pauza, malíř hledal témata jinde, až v Itálii a Bretani.

Doma nejlépe

Po diktátu z Mnichova však odmítl ve Francii zůstat, vrátil se domů a v tvorbě opět k motivům z Okrouhlice, Krucemburka a Krásné Hory. V roce 1942 se odstěhoval do jihočeských Vodňan, ale když ho po válce místní konšelé vyštvali, šel do Okrouhlice. V této vesnici svůj tvůrčí čas dělil až do smrti s pražskou Malou Stranou. Pohřben byl před kostelem v Krucemburku.

Mezi prvními návštěvníky výstavy byli také lidé, kteří umělce ještě pamatují, například jeho praneteř Vendula Truhlářová a Zdeněk Pokorný, který pro malíře čtyři roky hledal ateliér a bydlení, až se mu to v roce 1960 podařilo v Okrouhlici.

„Můj dědeček Josef Panský byl spolužákem Jana Zrzavého ve Vadíně. Je úžasné vidět, jak malíř zpodobnil místa, která důvěrně znám, například Špejchar v Okrouhlici,“ řekl František Endrle.

Od plátna Krucemburk, které zapůjčila Galerie umění v Karlových Varech, nemohl odtrhnout oči Daniel Krawczyszyn, který letos dostavěl nový dům právě v Krucemburku, kde umělec spí svůj věčný sen.