„Byt jsme vybudovali s finanční pomocí města Havlíčkův Brod. Samozřejmě bychom rádi do budoucna ubytovací kapacitu rozšířili, ale na to nám zatím chybějí peníze,“ konstatuje ředitelka stacionáře Dana Koudelková.

Handicapovaný skoro třicetiletý Vlastimil žije v chráněném bytě pět dní v týdnu, pravidelně dochází do stacionáře, ale na víkendy jezdí domů. On ani jeho rodina nechtějí přerušit vzájemné kontakty.

„Těch pět dní v týdnu se Vlastimil učí žít samostatně bez pomoci rodičů a osvojit si schopnosti, které jsou pro jeho vrstevníky samozřejmostí. Učí se nakupovat, zacházet s penězi, uklízet po sobě byt, připravit si jednoduché jídlo,“ vysvětluje ředitelka Koudelková.

Vlastimil si zatím podle ředitelky vede dobře. Na jeho cestě k samostatnosti mu pomáhá zkušený osobní asistent. Náklady na bydlení si Vlastimil hradí ze svého důchodu.

Pro mentálně postižené klienty je důležité naučit se samostatnosti co nejdřív. „Ve chvíli, kdy rodiče zemřou, končí většinou v některém speciálním zařízení. Když neumějí žít v kolektivu, je to pro ně velmi bolestná změna,“ upozorňuje na smutnou skutečnost Koudelková.