Výchozím bodem bylo železniční nádraží v Bílku, kde se po ránu sešla první skupinka známých. Všichni si přáli štěstí v roce 2008, a tu už za zatáčkou zahoukal motorový vlak přivážející hlavní část výpravy. Celkem se na nástupišti seřadila sedmdesátka lidí, a nechyběli účastníci až z Hlinska.

 

Natruc sestupují

Proč vlastně novoroční sestup do údolí? „V celé republice se 1. ledna stoupá na nějaké vrcholy, a nás kdysi napadlo založit zvyk trochu jiný. Proto sestupujeme do údolí,“ usmíval se organizátor akce Jaroslav Jonák.

Jen pár chvil před tím, než se výprava dala do pohybu, začalo hustě sněžit. Jestlipak s sebou měli turisté něco, co by je na cestě zahřálo u srdce? „Já žádnou lahev s alkoholem nemám, ale to víte, že na výpravy se občas nosí. Zrovna na nedávném výletě do Hlinska byl skutečně dobře vybaven jeden turista z Jihlavy,“ vypověděl Karel Krajník.

Žádné problémy s kocovinou po předešlé noci podle Jaroslava Jonáka účastníci nemívají. Jde v průměru spíše o starší turisty, a ti jsou už vybouření. „Mladí sice také na výpravy chodí, ale čas na organizaci akcí již dnes může a chce věnovat málokdo. Mám proto trochu obavu, jestli se takovéto tradice v budoucnu udrží,“ řekl Jonák.

Cesta výpravy vedla údolím Doubravky do Chotěboře. Zvolit ale bylo možné krkolomnější cestu přímo podél divoké říčky, nebo méně strmou stezku lesem.
„Zvolím si tu obtížnější, je to velká výzva,“ řekl mladý účastník Luboš Prchal.

„To já půjdu radši horní cestou. Nemůžu si zlomit nohu, u nás na dráze by za mě neměli náhradu,“ smál se turista-železničář Stanislav Kocman.

Na trase kdysi ležely restaurační zařízení, kde se turisté mohli občerstvit. Oblíbená byla například Vrbkova chata. Tato zařízení jsou už ale dlouhá léta zavřená, proto se turisté sešli v teple až v cíli – v Panském domě v Chotěboři.