O domovní prohlídce:
Zabavili mi odborné knížky i 300 propouštěcích zpráv pacientů z nemocnice, které jsem sbíral pro své studijní účely. Byla to moje záliba, protože jsem se o to zajímal.
O pocitech při výslechu:
Stále jsem opakoval, že nevím, proč se to stalo, že bych potřeboval nějaký provaz a šel se oběsit.
O policistech:
Říkal jsem, že mi je to líto, ale oni stále opakovali, že jsem bezcitný vrah.
O pacientech:
Nikdy jsem neztratil cit k lidem. Dokázal jsem se vcítit do situace lidí i příbuzných a dokáži to i teď. Chápu jejich bolest.
O posudku na jeho osobu:
S posudkem se neztotožňuji, je neobjektivní. Všichni mě odsoudili za bestiálního vraha. Nikdy jsem se jako vrah necítil. Nikdy jsem nešel do práce s tím, že někoho zabiji.
O heparinu:
Potřeboval jsem účinnou akci, věděl jsem, že přijde lékař a rozdělí příkazy a bude se něco dít. Poslouchal jsem příkazy, a to bylo pro mě největší potěšení a radost.