Do roku 1988 viadukt patřil ministerstvu vnitra, povinnost pečovat o něj měla havlíčkobrodská okresní správa silnic. Dvacet let je vlastníkem obec, převod na ni však byl danajským darem.

Most je dlouhý 81 metrů, z toho jeho železná část, která volá po barvě, měří 51 metrů. Největší zkáze podléhají čtyři ocelové nosníky, které rozežírají vodní páry.

„Na údržbu nemáme peníze. Nejméně dvě vrstvy antikorozního nátěru na tak rozsáhlé ploše by při dnešní ceně kvalitních barev přišlo nejméně na milión. A to nepočítám, že rez by se musela předem odrhnout. Očištění kovu a práce natěračů by stála ještě víc, vždyť by si to firmy účtovaly jako práci riskantní, ve výšce nad hladinou řeky,“ soudí starosta Okrouhlice Vladimír Šimek.

Přidává k tomu informaci, že obec s rozpočtem 11 milionů korun může dát na opravy a investice pouze 1,5 milionu.

Víc než sto let s jednou barvou

Když nepočítá místní komunikace a střechy, po údržbě volá celkem šest mostů, protože Okrouhlicí a místními částmi - Vadínem, Babicemi, Olešnicí a Chlístovem protékají navíc nemalé potoky: Perlový, Lučický a Křivoláčský. Další most překlenuje železniční trať, nepočítaje už lávku pro pěší v Babicích.

„Kdybychom se pustili do nátěru mostu mezi Okrouhlicí a Vadínem, nejméně rok bychom nemohli dát korunu do ničeho jiného. Že to v každé době byl finanční oříšek, svědčí skutečnost, že za 117 let byl natřen všehovšudy jednou,“ říká starosta.

Precizní dílo Pražské mostárny, na kterém není jediný šroub a všechny traverzy spojuje několik tisíc nýtů, bylo v Okrouhlici postaveno na sklonku 19. století pro šíři koňských potahů. Nyní slouží jako lávka. Pěší ušetří asi kilometr chůze oproti cestě po frekventovaném silničním mostě. „Ještě za socialismu se uvažovalo o sešrotování mostu, dnes by mě za takový návrh voliči vynesli z úřadu, je to jejich srdeční záležitost, nemluvě už o tom, že tudy vedeme do Vadína všechna média - plyn, pitnou vodu, elektřinu a telefonní linky,“ uvažuje Vladimír Šimek. Splnění snu o nátěru, který by zastavil korozi, odkládá do nedohledna.

autor: IVO HAVLÍK