Právě Jan Zrzavý ji přivedl k malování: „Když jsem poprvé viděla jeho obrazy, byla jsem nadšená. Časem jsem zjišťovala, že máme se strýcem mnoho společného. Oba jsme vyrůstali na díle Mikoláše Alše, a dokonce i naše první kresba měla stejný motiv. Byl to bohatýr na koni,“ říká umělkyně.

V rodině Zrzavých měli devět dětí, takže doma bylo veselo.

„Moji rodiče si časem v Okrouhlici postavili domek, a tak jsme se sestrou a s maminkou jezdily za „Zrzavčaty“ každé prázdniny. Jeden z bratrů Jana Zrzavého, který mu byl nejbližší, měl spoustu obrazů z raného období jeho tvorby. S úžasem jsem si je prohlížela a byla z nich unešená. Obrázky byly sice starší, ale už měly typické „zrzavovské“ poetické rysy. Zrzavý se pro mne stal něčím zbožňovaným,“ vzpomíná Truhlářová.

„Osobně jsem strýce poznala až později, protože v době mého dětství žil v Paříži a Bretani. Když jsem studovala v Praze, pozval mě do svého pražského bytu a já jsem si s ním konečně mohla popovídat. Časem uzpůsobil svůj život tak, že vždy půl roku strávil v Okrouhlici. To pak chodíval na naši zahradu a s maminkou vzpomínali na dětství. My děti jsme sedávaly pod starými stromy, které vysázel ještě Zrzavého otec, a nadšeně jsme jejich zážitky poslouchaly,“ vypráví malířka s nostalgií v hlase.

 

Dcera umělkyně

Strýcova díla obdivovala, její tvorbu to však neovlivnilo. „Myslím, že napodobování jsem se vystříhala. On byl absolutně svůj a vždycky říkával, že v kumštu nikdy nikomu nic neukradl. Snad v obrázcích mé dcery je jistá podobnost s ním zřejmá, ale liší se v motivech i v technice,“ ukazuje Truhlářová obrázky své dcery Venduly Císařovské, která je rovněž uznávanou umělkyní.

Na začátku své tvorby se Venda Truhlářová věnovala grafice a malovala zejména figury, později však začala na plátno zaznamenávat své okouzlení přírodou: „V krajinomalbě jsem většinou vycházela z přírody Vysočiny a hlavně Okrouhlice.

Její velkou láskou jsou kromě květin také koně: „Ve Finsku jsme bydleli ve srubu u moře a poblíž se pásli koně. To byl ohromující pohled – mořský záliv, stromy, ostrov a koně. Črtala jsem si je i v Okrouhlici - jen sedláci vyvedli oře na pole, já jsem vyběhla, sedla si na mez a malovala a malovala. Zpaměti jsem znala každý koňský pohyb.“

Venda Truhlářová dosud aktivně maluje, přestože by si mohla užívat zaslouženého odpočinku. „Ještě před chvílí jsem měla ruce od barev. Čím dál víc mě bere malba, věnuji se oleji a akvarelu,“ usmívá se čilá dáma, která na jaře oslaví čtyřiaosmdesáté narozeniny.

Autor: ANETA ŠTEFÁNKOVÁ