Jinak řečeno, co se nedaří po dobrém, po zlém nepůjde. V dobré náladě a záviděníhodném zdraví tak včera oslavil sté narozeniny. Bez ohledu na věk se živě zajímá o společenské dění doma i ve světě.

Ani jeden večer nevynechá televizní noviny, zná všechny moderátory zpráv. Nedávno dokonce dostal od rodiny dárek: mobilní telefon. „Věc je to pěkná, ale vyšel jsem před barák, abych telefon vyzkoušel a už jsem provolal přes tři koruny,“ vzpomíná na svoje první setkání s moderní komunikační technikou.

Jen lituje, že ještě neumí posílat „esemesky.“ Každý den začíná půllitrem ohřátého mléka. Stravuje se střídmě, pije bylinkové čaje, nikdy nebyl velký kuřák. Ani hospoda nepatřila k jeho oblíbeným místům. „Hrál jsem léta v ochotnickém spolku v místní kapele na mandolínu a na housle,“ vzpomíná s dojetím na svoje mládí, přesto že lehký život nikdy neměl.

Oldřich Kletečka zažil dvě světové války i období znárodnění v roce 1948, kdy přišel o obchodnickou živnost.

Až do důchodu pak pracoval v přibyslavské Pribině jako účetní. „Nikdo z rodiny stovku neoslavil,“ diví se jeho syn Oldřich, když vypráví, jak jeho otec už posledních třicet let slaví každé narozeniny se slovy: „Tyhle budou moje poslední.“ Z jeho spolužáků, blízkých a přátel, totiž už nežije téměř nikdo.