Krátce po poledni dorazil průvod skoro padesáti maškar do hospody na oběd. Za sebou má sousední Miřátky a menší půlku Vepříkova. „Na nohách jsme od šesti, v osm jsme vycházeli,“ říká mezi dvěma sousty guláše starosta hasičů Jaroslav Stehno alias MUDr. Smrťák. Právě hasiči mají třetí maškary, které se konají každý druhý rok, na svědomí. Celkem se na akci podílí i s kapelou kolem sedmdesátky lidí. A to má Vepříkov jen necelých 250 obyvatel!

Osazenstvo je to různorodé: Děti od pěti let, rozverní i trochu společensky unavení mladí, mamky od rodin i v civilu ctihodní tatíci, ti všichni sedí vymaškaření kolem stolů. Nechybí medvěd s medvědářem, Střapatí, cikánské děti, policajti, gumoví prezidenti, holiči nebo erotická kráva.

U dveří jsem zahlédla „mobilní jatka“ – tedy necky plné řeznických potřeb. Když jsou všichni najedění, přichází pro mě sympatický řezník, a já nic zlého netuše, se nebráním. Necky jsou ovšem teď na podiu a já hloupě čekám nějaké vystoupení. Netuším, že budu hlavním komediantem. Vtom mě řezníci chytli za ruce a nohy, položili do necek, klepli palicí „Rychlá smrt“ a už mi sypou do rukávů i nohavic kila krupice. Prý místo kalafuny…

Konečně průvod vychází. Před hospodou čeká „Ambulance Vepříkov“ – nevelký vůz tažený koníkem. V něm převážně ženy operují MUDr. Smrťák a MUDr. Hrobař. Ale nepředbíhejme.

Podobný scénář

Scénář se ve většině chalup nemění. Nejdřív tanec a po téhle nevinné předehře to začíná: většina se neubrání zelenému melíru ve vlasech. Mužské osazenstvo dostane na výběr: bud mobilní jatka nebo čištění bot. Častější čištění má ale také svá úskalí: bílou pastu podivné konzistence čistič téměř výhradně vtírá mezi tkaničky.

Ženy sestřičky odvádí k ambulanci, kde se musí nechat vyšetřit zmíněnými doktory, kteří rozhodně důvěru nebudí. Dostanou paličkou po hlavě, ultrazvuk většinou zjistí, že dáma snědla semafor. Její partie přeměří šuplerou, zda odpovídají normám EU, a kde příroda zaváhala, tam berou doktoři na pomoc motorovou pilu. Místo narkózy podávají mnohaprocentní nápoje a ještě za svou „péči“ inkasují poplatek. Jedno se jim ale musí nechat. S pacienty se loučí hezky: „Budete žít až do smrti.“

Maškary jsou ve Vepříkově lidovou slavností. Lidé se na ně těší a žádnou srandu nezkazí. Ochotně se podrobují všem těmto „hrůzám“ a ještě za to platí penězi, alkoholem a koblížky. S průvodem vsí putují další obyvatelé, povídají si a pozorují, jak trpí jejich sousedé.

Není mnoho obcí v regionu, kde by takhle dávali hasiči vesnici dohromady…