Veškeré starosti a náklady se pak přesunou na bedra domovských obcí, kde byl nebožtík trvale hlášen.

Problém nastává i tehdy, když člověk žil léta v některém zařízení pro seniory nebo ústavu sociální péče.

„Této možnosti se do budoucna reálně obávám hlavně v případech klientů, o které rodiny nejeví už nyní žádný zájem,“ potvrzuje ředitel Domova pro seniory Reynkova v Havlíčkově Brodě Jiří Vorlíček.

Podobně je na tom i Psychiatrická léčebna v Havlíčkově Brodě. Hlavně na gerontologickém oddělení dožívají desítky osamělých seniorů, ke kterým se příbuzní nehlásí nebo je vůbec nemají.

„Pokud se stane, že takový pacient zemře, jedná sociální pracovnice s obcí, kde byl trvale hlášen. Ještě jsem se nesetkal s případem, že by některému pacientovi musela pohřeb nakonec vypravit léčebna,“ konstatuje ředitel Jaromír Mašek.

Na pohřeb z rozpočtu ústavu

„My jsme takovou situaci zažili koncem roku,“ svěřuje se ředitelka Sociálního ústavu ve Věži Jaroslava Kadlecová. Na silvestra zemřel jeden z klientů a příbuzní nebyli schopni pohřeb vypravit. Nakonec se organizace muselo ujmout vedení ústavu společně s obcí.

„Naštěstí měl klient úspory, ze kterých bylo možné pohřeb uhradit. Obec se stala účastníkem dědického řízení, tím se jí vrátily veškeré náklady na zaplacení obřadu. Jenže v případě, že zesnulý peníze nemá, může se obec, kde byl trvale hlášen, dostat do problémů. Ze zákona na ni totiž spadá povinnost zemřelému pohřeb vypravit, ale také zaplatit,“ vysvětluje ředitelka.

Deset tisíc

To potvrzuje starosta obce Pohled na Havlíčkobrodsku Milan Klement. „Pokud náš občan zemře a nemá příbuzné, kteří by se o všechno postarali, spadá v souladu se zákonem tato povinnost na obec. Pohřeb by obecní úřad v takovém případě hradil z rozpočtu,“ upřesňuje starosta.

Přitom cena i velmi skromného obřadu posledního rozloučení se pohybuje kolem deseti tisíc korun. Sociální dávka na pohřebné činila zhruba pět tisíc korun, což pro některé pozůstalé může být citelná ztráta.