„Domnívám se, že bude stále platit to, co před tím. Co si seženeš sám, to máš. Žádný zvláštní balík peněz na opravy kostela v mojí farnosti najednou určitě nepřijde,“ konstatuje kněz, který má v současné době na starosti duchovní blaho věřících v Úsobí na Havlíčkobrodsku.

Přičinlivý farář vystřídal například farnost v Havlíčkově Brodě a Pohledu, kromě Úsobí působí i ve Svatém Kříži u Havlíčkova Brodu.

Všude se až s nebývalou aktivitou, a velmi úspěšně, snažil o obnovu církevních památek. Pořádal sbírky, osobně získával sponzory, snažil se dosáhnout na různé dotace a granty.

Podle jeho názoru ani restituce církevního majetku nevyřeší problém, kde vzít peníze na opravy někdy až neuvěřitelně zanedbaných objektů. „Bude záležet na tom, jak bude se zrestituovaným majetkem nakládáno a jak vysoká bude v příslušné farnosti religiozita. Věřící si možná daleko víc uvědomí, že starost o jejich kostel bude jenom jejich věc a měli by se na ní podílet. Ovšem ani tady se nedají čekat zázraky. Věřící jsou většinou lidé pocházející ze sociálních vrstev s nižšími příjmy,“ vysvětluje farář.

Jak upřesňuje, je restituce církevního majetku krokem, do kterého se žádné vládě od listopadu 1989 moc nechtělo. Už předlistopadová vláda se snažila zabavení církevního majetku duchovním kompenzovat tím, že jim dávala platy, ale o majetek samotný, hlavně kostely a kláštery se moc nestarala. Ani to není podle faráře Meda nic nového.

„Už v daleké historii měli tehdejší mocipáni církevní majetek za dobře uložený kapitál, který, jako například Želivský klášter, průběžně dávali do zástavy, aby vyrovnali svoje dluhy,“ upřesňuje kněz.