Ten byl v pondělí komisí vybrán pro účast na semifinále soutěže Zlatý Ámos. Do krajského kola ho nominovali právě jeho studenti z havlíčko〜brodského gymnázia. Citací některých jeho kázeňských nástrojů pobavili komisi, která v krajském kole nejlepšího učitele vybírala.

„Nebylo potřeba nic zvláštního vymýšlet, jen jsme popsali styl jeho výuky. Působí jako autorita a zároveň i jako přítel, kterému se můžeme svěřit,“ mluví o svém třídním David Honzárek. Má ho rád i přesto, že ho Bouchal párkrát připravil o odpoledne.

 

Čyřistakrát opiš

„Rozdává písemné tresty, kdy musíte psát nějakou větu. Spolužák třeba čtyřistakrát psal: Nejsem mesiáš. A já opisoval dvěstěkrát: Nejsem šašek, nemám rolničky, nejsem opice, nestojím v pozoru, čímž nedodržuji pokyny vyučujícího,“ směje se David a odříkává větu, kterou jen tak nezapomene.

Hynka Bouchala v březnu čeká semifinále v Praze. V krajském kole měli slovo hlavně studenti, teď už bude záležet jen na něm. „Určitou představu mám, ale prozrazovat ji nebudu. Vím, že tam nechci dělat kašpara, nemám v krvi se předvádět. A rozhodně nebude mé vystoupení nějaká šou,“ zdůraznil s tím, že hodlá vystupovat podobně jako v krajském kole – umírněně a decentně.

I studenty, kteří se chystali na extravagantní prezentaci svého učitele, umírňoval, takže nakonec jeho představení třemi mladými lidmi vypadalo důstojně. „Nečekal jsem, že uspějeme, právě proto, že to nebyla šou,“ dodal včera Hynek Bouchal.

Třiatřicetiletý učitel vyučuje na gymnáziu český jazyk a základy společenských věd. Za katedrou se pohybuje deset let. A studentům od prvních ročníků vyká.

 

Jsme partneři

„Je to možnost, jak jim dát najevo, že je beru jako rovnocenné partnery. Přitom je oslovuji křestními jmény nebo někdy přezdívkou. Na pivo bych s nimi ale nešel. Studenti si velmi rychle dokáží všimnout slabin učitele, a v rámci vykání lze vymezit určité hranice. Pořád je to ale o výchově, nikoli o kamarádství, musí tam být ale i to partnerství,“ vysvětlil učitel.

Zároveň připustil, že studenti dokážou zklamat. Říká totiž, že má vysoké nároky, a tak ho studenti zklamávají poměrně často. „Mám klasické učitelské pocity, že jsou studenti líní, že nedělají dost. Pak si uvědomím, jaké nároky na ně gymnázium klade. Ale je to tak, že když jsem ve skepsi, vždycky mě něčím příjemně překvapí, a to mě zase povzbudí,“ přiznal. Zároveň zdůraznil, že úspěch, kterého dosáhl, je úspěchem celé školy, celého sboru a všech studentů.