Stojíme na náměstí poblíž bývalého pivovaru a snažíme se představit si středověkého odsouzence u pranýřů, když byl podroben takzvanému potupnému právu.

Ty v Habrech vypadají jako menší a větší kamenný sloupek. Jenže terén se za staletí zvedl a pranýře téměř pohřbil. „Město Habry bývávalo soudním městem a místní soud mohl potrestat zlodějíčka, nebo jiného hříšníka odsoudit k přivázání u pranýře. Měšťané i ostatní obyvatelé městečka mohli chodit kolem a odsouzenému spílat, nadávat, zesměšňovat ho nebo kárat. Podle svého provinění tu byl přivázán pár hodin nebo třeba dva dny,“ vypráví dál Josef Mendl.

Právě ten by byl rád, kdyby se v Habrech pranýře obnovily, a dostalo se jim větší pozornosti od místních i turistů. Sloupky by stačilo odkrýt a vedle by informační tabulka vysvětlovala, k čemu pranýře v minulosti sloužily.

Ani řada místních neví, k čemu byly. „Vždyť já ani nevím, že to tady je. Nikdy jsem si toho nevšimla,“ řekla třeba kolemjdoucí důchodkyně s úsměvem, ale pak se zájmem poslouchala vyprávění Josefa Mendla.

A na závěr se nelze nezeptat, jestli by byl dnes někdo, kdo by u pranýřů měl stát. „Dneska? Dneska by těch pranýřů na náměstí muselo být tolik, že by se sem ani nevešly, kolik je jich potřeba,“ uzavřel s úsměvem povídání kronikář.

(ton)