„Přihnal se sníh, najednou nebylo skoro nic vidět. Uviděli jsme před sebou první havarovaná auta a stačili zabrzdit, auto jsme přistavili ke středovým svodidlům. Ty vteřiny, kdy jsme čekali, zda do nás někdo zezadu narazí, byly nejhorší v mém životě,“ svěřil se muž z Valašska.

Zlá obava se bohužel vyplnila: po pár sekundách napjatého čekání uslyšeli cestující hroznou ránu. Záď vozu rozdrtil kamion.Později se dozvěděli, že vážil celých třicet tun! Tři spolupracovníci ale zůstali nezraněni.

Za služebním automobilem se brzy vytvořila tak mohutná hradba z havarovaných vozů, že už nebylo třeba se obávat dalších nárazů. Řidiči i spolujezdci, kteří neutrpěli zranění, se začali zajímat o dění kolem sebe.

Pryč se mohly dostat jenom děti

Mezi lidmi, jejichž vozy byly uvězněny v „epicentru“ havárie, se podle výpovědi Vladimíra Hozy a jeho kolegů vytvořila družba. „Kontaktovali jsme pár lidí z našeho okolí, dokonce tam byl i jeden Rakušan. Brzy jsme našli společnou notu. Vládla překvapivě dobrá nálada a všichni se snažili pomáhat si navzájem.“

Jedno však začalo „vězně dálnice“ brzy trápit: hlad a žízeň. „Naštěstí jsme asi po třech hodinách dostali teplý čaj připravený v autobusu. Jídlo ale žádné nedorazilo. Lidé, kteří někam chvátali nebo situaci nemohli unést, měli vesměs smůlu. Pokud vím, odváželi odtud jenom děti,“ vypovídá Vladimír Hoza a s povděkem si bere od redaktora Deníku vodu a oplatky. Snídal před započetím cesty v sedm ráno a nyní je téměř sedm večer!

Konečně je poslední kamion před trojicí a jejím zdemolovaným stříbrným autem naložen na vozidlo odtahové služby. Padá tma, ale oni se již brzy dostanou na řadu. Proto podle pokynů vykládají z vozu všechny, osobní věci. Ty – stejně jako lidé – nemohou v odvážených vracích zůstat.

V protisměru (na Brno) se kolona už několik hodin pomalu pohybuje. Někteří ale štěstí nemají. U středových svodidel stojí kamion slovenské firmy Petrotrans, z jehož motoru po nárazu unikla chladicí kapalina. Má také uvolněnou kabinu, v žádném případě se nedá pokračovat v cestě. Majitel Petro Peter i se svým šoférem tak musejí na místě čekat na pomoc ze Slovenska. „Nemohli jsme to ubrzdit, vše bylo moc rychlé,“ komentovali dopolední nehodu muži, kteří z Anglie do Maďarska přepravovali železné pláty.