Výstupní hodnocení by mělo být posudkem na žáka. Jsou v něm sepsány jeho znalosti, dovednosti i chování k ostatním v deváté třídě.

Většinou je jeho tvoření úkolem třídních učitelů, kteří by měli dítě znát nejlépe. Škola ho přiloží k přihlášce na střední školu na konci února a odešle.

Začátkem března přijdou na střední školy a učiliště v regionu stovky hodnocení, a každé je jiné…

Zhruba 220 výstupních hodnocení dorazilo na havlíčkobrodskou obchodní akademii a hotelovou školu. „Čtou je zástupci pro jednotlivé obory. Musíme výstupní hodnocení zohlednit, protože podle zákona jsou jedním z kritérií přijímacího řízení,“ vysvětlil ředitel školy Jiří Forman.

Tři kategorie

Obchodní akademie a hotelová škola si pro svou potřebu udělala rozdělení do tří kategorií. V první kategorii, kam spadá většina hodnocení, základní škola doporučuje žáka ke studiu na střední škole, ke kterému má předpoklady. V druhé kategorii se ocitnou hodnocení, kde jsou označeny kladné i záporné stránky žáka a nevyplývá z něj doporučení ke studiu. Ve třetí kategorii jsou hodnocení, kde škola žákovi napíše, že nemá předpoklady pro studium. Sem spadají i žáci, za něž škola hodnocení neposlala.

„Podle kategorií přidělujeme body, ale ty jsou velmi nízké. Přijímací řízení nijak zvlášť neovlivní. Za zkoušku totiž může získat třeba 100 bodů, za hodnocení pak 5, 3 nebo nula bodů,“ doplnil ředitel Forman.

Podle něj nelze výstupní hodnocení převést přesně na body. Některé školy se totiž omezí na tři stručné věty, jiné vypracují hodnocení na stránku.

„V druhém případě má hodnocení vypovídající hodnotu, ale nikoli pro případnou komplikaci při přijímacím řízení, spíš jako první informace pro budoucího třídního učitele. Jiné údaje o žákovi totiž nemáme šanci získat, pokud nás neinformují rodiče,“ připouští ředitel obří střední školy v Havlíčkově Brodě Jiří Forman.

Ke studiu na světelskou pobočku České zemědělské akademie v Humpolci se hlásí téměř osmdesát deváťáků do učebních a studijních oborů. Přihlášky putují do Humpolce, kde je musí učitelé pročíst a nějak ohodnotit.

„Pokud vím, výstupní hodnocení je obodováno jen velmi slabě, většinou se pouze zjišťuje, zda ho uchazeč má nebo ne. Většina studentů je totiž kolektivní, spolehlivá, a tak dále, takže je to v podstatě směs nicneříkajících vět,“ řekl Josef Horní ze světelské pobočky České zemědělské akademie.

A co na to deváťáci? „Podle mě to má každá střední škola jiné. Na některých hodnocení čtou, jinde ne. Na gymnáziu, kam se hlásím, je ale možné za výstupní hodnocení získat až pět bodů,“ řekla Eliška Konupková, deváťačka ze Štoků. Na druhou stranu ale připouští, že výstupní hodnocení je i vizitkou základní školy, a tak by bylo logické, kdyby se třídní učitelka snažila dětem tu a tam přilepšit.

Proč nemělo budoucnost?
Povinnost ZŠ sepsat deváťákovi výstupní hodnocení, které shrne všechny jeho znalosti a dovednosti včetně toho, jak se chová k ostatním, byl docela dobrý nápad. Jenže narazil. Zaprvé na neschopnost učitelů něco takového sepsat. Zadruhé na fakt, že hodnocení z jednotlivých škol jsou tak různorodá, že přinášejí minimum srovnatelných informací. A zatřetí přibylo učitelům práce. Jedni ho musí psát, druzí číst, a shodnou se jen v tom, že je celé k ničemu, protože slovní hodnocení je příliš subjektivní. No a spousta ZŠ, i těch rozumných, od slovního hodnocení ustoupila proto, že je pro rodiče nesrozumitelné. Tomáš Feřtek, www.reflex.cz