Z těchto skromných prostředků si ještě musejí hradit poplatky za zdravotnické ošetření a nákup nezbytných léků. Podle ředitele Jiřího Vorlíčka se zatím naštěstí nestalo, že by senioři začali kvůli zavedení regulačních poplatků odmítat lékařskou péči.

„Máme pro takové případy stanovena opatření. Když naše ošetřovatelka zjistí, že klient je ve špatném zdravotním stavu, musí na pohotovost a na poplatek nemá, potřebnou částku uhradíme. Nemůžeme dopustit, aby u nás klient v důsledku zanedbání lékařské péče zemřel,“ zdůrazňuje ředitel domova Jiří Vorlíček.

Podle důchodkyně, paní Věry, je ale současná situace seniorů celkově svízelná. „Ti z nás, kteří do podobných zařízení nechtějí nebo pro ně není místo, jsou na tom možná ještě hůř. Musejí se postarat sami o sebe a někdy třou doslova bídu s nouzí,“ povzdychne si důchodkyně.

Dobrota také znamená strádat

Podle ředitele Vorlíčka obyvatelé domova ale o svoje zdraví pečují, protože se snaží co nejdéle obejít bez trvalé cizí pomoci. Těm, kteří potřebují větší množství léků, pak z důchodu zbývá skutečně jen minimum.

Už před zavedením vládních reforem totiž většina obyvatel zařízení měla peníze sotva na uhrazení pobytu v domově. Jako starodůchodci pobírali velmi nízkou penzi. „Každému z obyvatel musí zůstat z důchodu pro vlastní potřebu patnáct procent,“ říká ředitel Vorlíček. Jak ale podotýká, senioři, počítající v domově každou korunu, se ne vždycky museli dostat do této situace. Někteří před odchodem do domova prodali svoje byty. Stržené peníze ale důvěřivě rozdali příbuzným, místo aby pamatovali na vlastní potřeby.

Od prvního února zvýšilo vedení domova ceny základních služeb, například stravné, na druhé straně naopak snížilo poplatky za čerpání některých jiných, méně využívaných. Nejvyšší částkou ve výdajích je ale ošetřovné, především na jednolůžkových pokojích, kterých je v domově většina.

„Poslední čtvrtletí loňského roku jsme už sotva zvládli. Naštěstí jsme letos od státu dostali dotace, také město na sociální služby zvýšilo příspěvky,“ podotýká ředitel.