Na ústupu jsou proto nejrůznější fígle, kterými se kdysi malí strávníci snažili svou nechuť do jídla zamaskovat (známé maso schovávané pod rýži nebo v horším případě do váziček na stolech).

Nabídka jídel ve školních jídelnách bývá ve srovnání s minulostí pestřejší, a tak si i samy děti více vybírají. „Každý den je u nás na výběr ze dvou obědů, a je znát, že děti se při výběru řídí podle chuti. Když se náhodou v jeden den sejde oblíbené jídlo – třeba buchtičky, rajská, krupičná kaše nebo špagety – s jídlem neoblíbeným, může se toho prvního vydat i dvacetkrát více porcí,“ přiblížila praxi Naděžda Pádivá, vedoucí Školní jídelny při ZŠ Štáflova, sídlící na ulici Prokopa Holého.

Jakýmsi strašákem školních jídelen jsou podle ní luštěniny. Škoda, protože pokud se jim děti vyhýbají, připravují se o důležitý zdroj bílkovin, vitaminů (A, B, C) či prvků jako sodík, draslík a fosfor. „Naopak roste obliba těstovinových salátů, ale to spíše u dospělých strávníků a slečen zhruba od patnácti let nahoru,“ doplnila vedoucí.

Jak vyzrát na hrách a čočku?

Mezi oblíbená jídla žáků ZŠ ve Světlé nad Sázavou patří jak maso (řízek, svíčková, maso s rajskou omáčkou), tak sladká jídla, například kynuté knedlíky. Mezi méně oblíbené pokrmy podle vedoucí kuchařky Marie Barešové trochu překvapivě patří ryby, kterých by hodně jídelen chtělo naopak kupovat více, jenže je limituje cena. Seznamu „propadáků“ opět vévodí obligátní luštěniny.

V jídelně školy v Lípě na to ale vyzráli: „Naše děti jsme naučili jíst luštěniny v polévkách. Čočkovou a hrachovou polévku si dokonce oblíbily. Stále nerady fazole, ale ty se dají rozmixovat, a pak už nikomu nevadí,“ vysvětlila s úsměvem vedoucí jídelny Alena Prchalová.